20 Cdo 1778/2006
V PLATNOSTINejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, protože okresní soud nedoručil povinné rozvrhové usnesení, což porušilo její právo na odvolání. Soud doložil, že nedoručení usnesení je vadou podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., která může vést k nesprávnému rozhodnutí. I přes nesprávné právní posouzení věci bylo rozhodnutí zrušeno kvůli této procesní výzvě. Věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Rubrum
20 Cdo 1778/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného A. R., zastoupeného advokátem, proti povinné M. A., zastoupené advokátem, za účasti vydražiteky F., s. r. o., zastoupené advokátkou, pro částku 350.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 4 Nc 1327/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 31. 5. 2005, č.j. 6 Co 1095/2005-149, takto:
Výrok
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 31. 5. 2005, č.j. 6 Co 1095/2005-149 se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění
: Usnesením z 9. 2. 2005, č.j. 4 Nc 1327/2002-142, okresní soud rozvrhl rozdělovanou podstatu 1.710.000,- Kč tak, že z ní bude uspokojena: 1. pohledávka soudního exekutora Mgr. P. D. ve výši 322.045,- Kč, 2. pohledávka oprávněného ve výši 543.040,- Kč, 3. pohledávka společnosti F., s. r. o., ve výši 844.915,- Kč. K odvolání posledně jmenované společnosti (vydražitelky) krajský soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil a rozdělovanou podstatu nově rozvrhl tak, že z ní bude uspokojena: 1. pohledávka soudního exekutora Mgr. P. D. ve výši 322.045,- Kč, 2. pohledávka společnosti F., s. r. o., tentokrát ve výši 1.387.955,- Kč. Odlišné pořadí i výši vydražitelovy pohledávky odvolací soud odůvodnil závěrem, že tato společnost je zástavním věřitelem (§ 337c odst. 1 písm. c/ o.s.ř.), jehož zástavní právo bylo v katastru nemovitostí zapsáno (§ 337c odst. 5 písm. d/ o.s.ř.) před podáním návrhu oprávněného na nařízení exekuce. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání, jímž namítá nesprávné právní posouzení věci i existenci vad, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění dovolacích důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a) i b) o.s.ř. – aniž specifikuje, kterému z nich přiřazuje jednotlivé námitky – povinná spatřuje v tom, že okresní ani krajský soud „nerespektovaly příslušná ustanovení o.s.ř., když do rozvrhované podstaty měly zahrnout i výtěžek z exekuce zabavených movitých věcí“, a že „se pak nevypořádaly s otázkou výše pohledávky zástavního věřitele a s otázkou jejího postoupení“. Kromě toho pak další vada řízení podle dovolatelky spočívá v okolnosti, že jí nebylo doručeno rozvrhové usnesení okresního soudu, takže „se proti tomuto usnesení nemohla odvolat“, a posléze ani měnící rozhodnutí soudu krajského. Dovolání (přípustné podle § 238a odst. 1 písm. f/, odst. 2 ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) je důvodné. Podle § 242 odst. 3 o.s.ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Takovou vadou podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. předmětné řízení vskutku trpí. Jak totiž plyne z obsahu spisu, rozvrhové usnesení okresního soudu z 9. 2. 2005, č.j. 4 Nc 1327/2002-142, povinné skutečně doručeno nebylo (doručenka u tzv. referátu soudce na č. l. 143 chybí a i z textu samotného pokynu soudce plyne, že usnesení mělo být doručeno pouze OSSZ v P.; příslušná doručenka tohoto adresáta se také u referátu – jako jediná – nalézá). Povinná je ovšem účastnicí rozvrhu (§ 337 odst. 2 o.s.ř.), takže proti rozvrhovému usnesení má právo podat odvolání, z čehož pak dále plyne, že jí takové usnesení musí být doručeno (srov. též vysvětlivku č. 2 na str. 1673 Komentáře k občanskému soudnímu řádu, II. díl. 7. vydání., autorů J. Bureše, L. Drápala, Z. Krčmáře a kol., Praha: C.H.Beck, 2006). Jestliže okresní soud rozvrhové usnesení povinné nedoručil, a jestliže krajský soud přesto rozhodl o odvolání vydražitelky, zatížil řízení vadou podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., dovolací soud tedy – aniž se mohl zabývat ostatními dovolacími důvody (námitky v nich obsažené nebyly a nemohly být předmětem odvolacího přezkumu) – napadené rozhodnutí podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o.s.ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný (§ 243d odst. 1 věta první, § 226 o.s.ř.). O případných nákladech exekuce rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 exekučního řádu). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. března 2007 JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r. předseda senátu