20 Cdo 1887/2002
V PLATNOSTI- NS 20 Cdo 1887/2002
- ÚS I.ÚS 467/03
Nejvyšší soud zamítl dovolání proti usnesení o výkonu rozhodnutí o prodeji movitých věcí. Soud se opřel o § 237 odst. 1 písm. c) a § 238a odst. 2 občanského soudního řádu. Rozhodnutí nebylo odůvodněno, což neovlivnilo jeho právní účinek. Účastníci nemají nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Plný text
20 Cdo 1887/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné České republiky, Ministerstva financí – Generálního ředitelství cel – Celního úřadu Břeclav – dálnice, se sídlem v Lanžhotě, proti povinné T. P. H., veřejné obchodní společnosti, zastoupené advokátem, pro částku 24,367.278,20,- Kč prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 12 E 273/2001, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. května 2002, č. j. 24 Co 255/2002-212, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V souladu s ustanoveními § 237 odst. 1 písm. c), § 238a odst. 2 a § 243c odst. 2 věty první občanského soudního řádu není usnesení odůvodněno. V Brně dne 29. dubna 2003 JUDr. Vladimír Mikušek, v.r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.