20 Cdo 1919/2001

Rubrum

20 Cdo 1919/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné P. spol. s r. o., zastoupené advokátem, proti povinnému E. I., zastoupenému advokátem, pro 171 562 Kč s příslušenstvím prodejem nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 50 E 4631/2000, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2001, č.j. 9 Co 353/2001-19, takto :

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 6. 2. 2001, č.j. 50 E 4631/2000-10, kterým Okresní soud v Novém Jičíně nařídil k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 171 562 Kč s 6 % úrokem od 1. 9. 1998 do zaplacení a dále pro 571 Kč, náklady předcházejícího řízení ve výši 6 908 Kč, náklady právního zastoupení ve výši 10 250 Kč, náklady (předcházejícího) výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí ve výši 8 644 Kč a náklady „tohoto“ výkonu ve výši 7 633 Kč výkon rozhodnutí (směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 16. 10. 1998, sp. zn. 2 Sm 356/98) prodejem nemovitosti (domu č.p. 1341 postaveného na parcelách č. 953/8 a 953/14 v katastrálním území K.), povinnému zakázal, aby nemovitost převedl na jiného nebo aby ji zatížil, a současně mu uložil, aby ve stanovené lhůtě oznámil, zda a kdo má k nemovitosti předkupní právo. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Za zřejmě nevhodný způsob výkonu rozhodnutí ve smyslu ustanovení § 264 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), odvolací soud obecně pokládá pouze ten, jehož nevhodnost je naprosto (zcela) zjevná (tj. bez „provádění zdlouhavého a rozsáhlého dokazování“). Výše vymáhané pohledávky (převyšující s příslušenstvím částku 200 000 Kč) neumožňuje bez dalšího oprávněnou navržený způsob výkonu (prodej nemovitosti) označit jako zřejmě nevhodný, když (navíc) poměr výše pohledávky a ceny předmětu, z něhož má být její uspokojení dosaženo, není jediným kritériem. Podstatné je, že povinný neuvedl, jakým jiným - podle jeho názoru vhodným - způsobem by měl být výkon rozhodnutí nařízen (tvrzení, že za vhodnější způsob lze míti přikázání pohledávky z účtu u peněžního ústavu, případně prodej podílů povinného v obchodních společnostech, zůstalo nekonkrétní). Usnesení odvolacího soudu napadl povinný (zastoupen advokátem) včasným dovoláním, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že - za situace, kdy jsou k dispozici vhodnější způsoby, jimiž lze dosáhnout uspokojení oprávněné - prodej domu představuje způsob výkonu zřejmě nevhodný, „a to i s ohledem na zjevný nepoměr hodnoty nemovitostí a výše … závazku.“ Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) nejdříve posuzoval přípustnost dovolání. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jestliže napadeným rozhodnutím je usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř. přípustné pouze při splnění předpokladů vymezených ustanovením § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. nepřipadá v úvahu (usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti, nepředcházelo dřívější - odvolacím soudem zrušené - rozhodnutí soudu prvního stupně), lze o přípustnosti dovolání uvažovat jen z pohledu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 238a odst. 1 a 2 o.s.ř. je dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (srov. § 237 odst. 3 ve spojení s § 238a odst. 2 o.s.ř.). Vzhledem k obsahu dovolání a při vázanosti uplatněným dovolacím důvodem (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.) je možné zásadní právní význam napadeného usnesení spojovat toliko s otázkou, zda prodej nemovitosti povinného je zřejmě nevhodným způsobem výkonu rozhodnutí (§ 264 odst. 1 o.s.ř.). Podle ustanovení § 251 o.s.ř., nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. Nařídit a provést výkon rozhodnutí lze jen způsoby uvedenými v zákoně (srov. § 257 o.s.ř.). Ukládá-li vykonávané rozhodnutí zaplacení peněžité částky (jako je tomu v souzené věci), jsou k dispozici způsoby vyjmenované v § 258 odst. 1 o.s.ř., tj. srážky ze mzdy, přikázání pohledávky, prodej movitých věcí a nemovitostí, prodej podniku a zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitosti. Vhodnost způsobu výkonu rozhodnutí ukládajícího peněžité plnění zkoumá soud i z úřední povinnosti již ve stadiu rozhodování o nařízení výkonu rozhodnutí (srov. usnesení Krajského soudu v Praze z 31. 3. 1967, sp. zn. 7 Co 159/67, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, ročník 1968, pod č. 41, a Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí, Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981, pod č. 21). Navrhne-li oprávněný výkon rozhodnutí způsobem, který je zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše pohledávky oprávněného a ceny předmětu, z něhož má být uspokojení této pohledávky dosaženo, může soud nařídit, a to po slyšení oprávněného, výkon rozhodnutí jiným vhodným způsobem (§ 264 odst. 1 o.s.ř.). Případný nepoměr výše pohledávky a ceny nemovitosti, navrhl-li oprávněný provést výkon jejím prodejem, je - jak správně poznamenal odvolací soud - pouze jedním (v zákoně výslovně uvedeným) kritériem vhodnosti navrženého způsobu výkonu. Zjištění takového nepoměru nemůže samo o sobě odůvodnit postup podle ustanovení § 264 odst. 1 o.s.ř. (zamítnutí návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí způsobem nevhodným a současně - po slyšení oprávněného - nařízení výkonu vhodným způsobem); soud totiž musí uvážit, zda je vůbec možné nařídit výkon jiným způsobem, který v přiměřené době povede k naplnění účelu soudní exekuce, jímž je uskutečnění subjektivního práva oprávněné osoby (uspokojení vymáhané pohledávky). V případě, že jiným způsobem nelze pohledávku oprávněného vůbec nebo v přiměřené době uspokojit, není navrhovaný způsob zřejmě nevhodný ani tehdy, jestliže cena předmětu, z něhož má být uspokojení pohledávky dosaženo, značně přesahuje výši pohledávky. V projednávaném případě z obsahu spisu nevyplývá, že by pohledávka oprávněné mohla být uspokojena jiným než navrženým způsobem výkonu, tj. prodejem předmětného domu, a ani povinný nekonkretizoval, jakou pohledávku či jiné jeho majetkové právo by bylo možno účinně postihnout. Pominout ostatně nelze ani okolnost, že předcházející pokus o uspokojení pohledávky prodejem movitých věcí zůstal neúspěšný. Protože odvolací soud otázku vhodnosti navrženého způsobu výkonu vyřešil v souladu s ustálenou soudní praxí, není jeho usnesení rozhodnutím po právní stránce zásadního významu; dovolání tudíž přípustné není a Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Povinný (dovolatel), jehož dovolání bylo odmítnuto, právo na náhradu svých nákladů nemá a oprávněné (podle obsahu spisu) náklady v tomto stadiu řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. srpna 2002 JUDr. Pavel K r b e k , v.r. předseda senátu