20 Cdo 2003/2004
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání úpadce proti usnesení odvolacího soudu, které potvrdilo zastavení řízení o ustanovení zástupce z řad advokátů. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože napadnuté rozhodnutí není usnesením ve věci samé. Opřel se o § 237 odst. 1 o.s.ř., podle něhož dovolání nelze podat proti rozhodnutí, které neřeší věc samu. Důvodem bylo, že rozhodnutí o zastavení řízení nepatří mezi případy, k nimž se dovolání vztahuje.
Rubrum
20 Cdo 2003/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné JUDr. J. Š., advokátky, jako správkyně konkursní podstaty úpadce J. K., proti povinnému Ing. M. Š., zřízením soudcovského zástavního práva na nemovitostech, pro částku 1,256.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 23 E 378/2001, o dovolání úpadce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. dubna 2004, č. j. 29 Co 257/2004-125, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení z 10. března 2004, č. j. 23 E 378/2001-116, jímž okresní soud pro překážku věci rozsouzené zastavil řízení o návrhu úpadce na ustanovení zástupce z řad advokátů (§ 30 odst. 2 občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů). Proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podal úpadce dovolání. Protože soud prvního stupně ve věci rozhodl po 1. 1. 2001, odvolací soud správně aplikoval zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 30/2000 Sb. (dále též jen „o.s.ř.“), a se zřetelem k bodu 17. (a contr.) a bodu 1. hlavy první, části dvanácté tohoto zákona, rozhodl podle občanského soudního řádu v tomto znění i soud dovolací. Dovolání není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají, jelikož rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně pro překážku věci rozsouzené zastavil řízení o žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. není dovolání přípustné již proto, že jím napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88). Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. října 2004 JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.