20 Cdo 2016/2002

Rubrum

20 Cdo 2016/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky v exekuční věci oprávněné V., a. s., zastoupené advokátem, proti povinné E. p., s. r. o., pro 6.655,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. Nc 4119/2001, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 3. 2002, č.j. 56 Co 122/2002-22, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: V záhlaví označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 24. 1. 2002, č.j. Nc 4119/2001-14, kterým Okresní soud ve Frýdku – Místku zastavil podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 549/1991 Sb.“), exekuční řízení (§ 35 odst. 1, odst. 2, věta první, zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů). Nezaplatil-li poplatník (oprávněná) soudní poplatek z návrhu na nařízení exekuce, a to ani na výzvu soudu, jsou – argumentuje odvolací soud – namístě důsledky vyplývající z uvedeného ustanovení zákona č. 549/1991 Sb. Usnesení odvolacího soudu napadla oprávněná včas dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), namítajíc nesprávnost závěru o zpoplatnění návrhu na nařízení exekuce. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. přípustnost dovolání založit nemohou, neboť napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Dovolatelka se mýlí, pokládá-li usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, za takové, jímž bylo ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. rozhodnuto „o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí.“ Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., protože všem případům přípustnosti vypočteným pod písmeny a/, b/ a c/ uvedeného ustanovení je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé. Usnesení o zastavení exekučního řízení podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. je sice rozhodnutím, kterým se řízení končí, usnesením „ve věci samé“ však není. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl. Oprávněná (dovolatelka) zavinila, že dovolání bylo odmítnuto, povinné však náklady v tomto stadiu řízení nevznikly; tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádná z účastnic (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. srpna 2003 JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu