20 Cdo 2089/2005
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání soudního exekutora proti usnesení, kterým bylo odmítnuto odvolání proti rozhodnutí o nesprávném uložení pořádkové pokuty. Soud se opřel o § 237 odst. 1 o.s.ř., podle něhož není dovolání přípustné proti usnesení, které nezměnilo ani nepotvrdilo rozhodnutí. Důvodem bylo, že napadnuté usnesení nebylo rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím, ale pouze odmítl odvolání. Soud také upozornil, že žádné z ustanovení o přípustnosti dovolání nezakládá možnost napadnutí tohoto druhu rozhodnutí.
Rubrum
20 Cdo 2089/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Č. P., a. s., členky holdingu Č., zastoupené advokátem, proti povinnému J. T., pro 83.700,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 25 Nc 10851/2004, o dovolání JUDr. J. P., soudního exekutora, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2005, č.j. 16 Co 174/2005-34, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud podle ustanovení § 218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), odmítl odvolání soudního exekutora proti usnesení ze dne 18. 1. 2004, č.j. 25 Nc 10851/2004-22, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl, že se H. – s. s., a. s., neukládá pokuta. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl soudní exekutor dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (za otázku zásadního právního významu považuje „postavení exekutora v řízení zahajovaném na jeho návrh o uložení pořádkové pokuty třetí osobě za neposkytnutí potřebné součinnosti podle ustanovení § 34 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb.“). Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání, v jejich taxativních výčtech uvedeno není (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 10/2002 pod č. 196). Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. – oproti očekávání dovolatele – není dovolání přípustné rovněž, jelikož jím napadené usnesení (navíc nemeritorní - k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, případně usnesení téhož soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/1997 pod č. 88) není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. dubna 2006 JUDr. Pavel K r b e k , v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.