20 Cdo 2098/2009
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání povinného proti rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno zamítnutí návrhu na odklad provedení exekuce. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože ustanovení o přípustnosti dovolání nezahrnují rozhodnutí o odkladu exekuce. Odkazoval na výklad § 237 až § 239 občanského soudního řádu, podle nichž takové rozhodnutí není předmětem dovolání. Soud se nezabýval podmínkou zastoupení, protože dovolání je případně nezákonné i bez jejího zohlednění. Proti tomuto usnesení není přípustný žádný opravný prostředek.
Rubrum
20 Cdo 2098/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Č. T., a.s., zastoupené advokátem, proti povinnému O. M., pro 6.678,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 74 Nc 167/2006, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2007, č. j. 14 Co 243/2007-25, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Povinný napadl dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým městský soud potvrdil usnesení ze dne 27. 3. 2007, č.j. 74 Nc 167/2006-18, jímž obvodní soud zamítl návrh povinného na odklad provedení exekuce. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu,ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Přípustnost dovolání nezakládají ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., jelikož usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve věci odkladu provedení výkonu rozhodnutí (exekuce, § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), v jejich taxativních výčtech uvedeno není, a nelze ji opřít ani o ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., protože toto ustanovení je v exekučním řízení uplatnitelné toliko prostřednictvím § 238a odst. 1 a 2 o.s.ř., kde ale – jak bylo již výše uvedeno – institut odkladu provedení exekuce není vyjmenován (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 12/2004 pod č. 233). Nejvyšší soud proto, aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení (srov. § 241b odst. 2 o.s.ř.), dovolání podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. května 2009 JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.