20 Cdo 2138/2003

Rubrum

20 Cdo 2138/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného B. M., zastoupeného advokátem, proti povinnému A. U., zastoupenému advokátkou, prodejem nemovitosti pro částku 1,392.185,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5, pod sp. zn. E 940/99, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. března 2003, č. j. 54 Co 39/2003 - 128, takto:

Výrok

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Shora označeným rozhodnutím městský soud (poté, co předchozí zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně z 22. 9. 2000, č.j. E 940/99-44, zrušil) v napadené části potvrdil usnesení obvodního soudu z 29. 10. 2002, č.j. E 940/99-105, ve výrocích o nařízení výkonu rozhodnutí k vydobytí příslušenství pohledávky prodejem tam specifikované stavby a o nákladech řízení. V dovolání povinný namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“) spatřuje v tom, že se soud „nezabýval skutečnostmi jím uváděnými v odvolání a nastalými po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně.“ Nepřihlédl tak k tomu, že s Mgr. D. T., tedy třetí osobou, uzavřel smlouvu o budoucí kupní smlouvě, že tato budoucí kupující do předmětné nemovitosti investovala 2,725.000,20 Kč a že proto podala žalobu o její vyloučení z výkonu rozhodnutí. Nárok této třetí osoby dovolatel považuje za důvod, pro nějž rozhodnutí není možno vykonat, takže „lze očekávat, že výkon rozhodnutí bude ve smyslu § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. zastaven.“ Odvolací soud podle něj pochybil také v tom, že nepřihlédl ke skutečnosti, že (povinný) „uhradil celou dlužnou pohledávku, takže předmětem exekuce zůstaly pouze úroky.“ Ty jsou však v současnosti (oproti „nepřiměřeně vysoké“ sazbě 26 % v době vzniku dluhu) pouze tříprocentní, v důsledku čehož dovolatel považuje nařízení výkonu rozhodnutí za nespravedlivé. V závěru dovolání povinný odvolacímu soudu vytýká, že se nezabýval jeho návrhem na odklad výkonu rozhodnutí, a připomíná, že „předmětnou stavbu potřebuje ke své podnikatelské činnosti.“ Dovolání (přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 ve spojení s § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.) není důvodné. Protože vady vyjmenované v ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud podle ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. povinen přihlédnout z úřední povinnosti, v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) vázán, je předmětem dovolacího přezkumu právní závěr odvolacího soudu, že předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí k vymožení již jen příslušenství pohledávky (exekuce k vydobytí samotné jistiny byla pravomocně zastavena) byly splněny. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Při věcném posuzování návrhu na výkon rozhodnutí soud zkoumá pouze, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného (§ 263 odst. 1 o.s.ř.), zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce nařízená nebo navržená jiným způsobem (§ 263 odst. 2 o.s.ř.), zda právo není prekludováno a zda navržený způsob exekuce na peněžité plnění není zřejmě nevhodný (§ 264 odst. 1 o.s.ř.). Okolnost, zda povinný uloženou povinnost splnil, popř. v jakém rozsahu, soud při nařízení exekuce nezkoumá; v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného. Žádné pochybení ve zkoumání existence uvedených předpokladů výkonu rozhodnutí však dovolatel odvolacímu soudu nevytýká. Pokud jde o jeho argumentaci řízením o vylučovací žalobě Mgr. D. T. jako budoucí kupující předmětné nemovitosti, ta je z hlediska posouzení předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí – viz výše – právně nevýznamná. Probíhající řízení o excindační žalobě může vést pouze k odložení provedení exekuce podle § 266 dost. 2 o.s.ř. (viz níže), zatímco důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí je teprve pravomocné rozhodnutí takové žalobě vyhovující (§ 268 odst. 1 písm. f/ o.s.ř.). Stejně irelevantní je z hlediska posouzení předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí k vymožení příslušenství pohledávky argument, že povinný zaplatil jistinu. Námitka, že povinný předmětnou stavbu potřebuje ke své podnikatelské činnosti, může mít svůj význam teprve v případném řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (§ 268 odst. 1 písm. d/, § 322 odst. 1 o.s.ř.), ve stadiu nařízení exekuce je však bezcenná. Pokud jde o návrh povinného na odklad výkonu rozhodnutí, k jeho projednání je v prvním stupni věcně příslušný obvodní soud (§ 9 odst. 1, § 254 odst. 1 o.s.ř.), městský soud rozhodující o odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí se jím tedy zabývat nemohl, i v této části je tedy dovolání nedůvodné. Jelikož se povinnému prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) – dovolání jako nedůvodné podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 a 243b odst. 5 o.s.ř.; procesně úspěšnému oprávněnému, jemuž by jinak právo na tuto náhradu příslušelo, však v tomto stadiu řízení náklady prokazatelně (podle obsahu spisu) nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. října 2004 JUDr. Vladimír M i k u š e k , v.r. předseda senátu