20 Cdo 2187/2003

Rubrum

20 Cdo 2187/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Františka Ištvánka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Finančního úřadu v P., proti povinnému J. K., zastoupenému advokátem, za účasti manželky povinného L. K., pro 203.541,- Kč prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. E 1488/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 30. 6. 2003, č.j. 15 Co 383/2003-205, takto :

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud k odvolání povinného a jeho manželky potvrdil usnesení ze dne 15. 5. 2003, č.j. E 1488/2002-192, kterým Okresní soud v Pelhřimově k označeným nemovitostem (a movitým věcem tvořícím jejich příslušenství) udělil příklep M. S., a stanovil mu lhůtu k zaplacení rozdílu mezi nejvyšším podáním a složenou jistotou. Odvolací soud uzavřel, že předpoklady pro udělení příklepu vydražiteli byly splněny. Námitku, že M. S. nabyl nemovitosti do výlučného vlastnictví, ačkoli je ženatý, a není najisto postaveno, zda vydražené nemovitosti jsou předmětem společného jmění, odvolací soud nepovažoval za pochybení při nařízení nebo provedení dražby. Za „závažné pochybení hmotněprávního charakteru“ pokládá povinný v dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu okolnost, že nemovitosti, které byly předmětem dražby, nabyl na základě usnesení o udělení příklepu M. S. do výlučného vlastnictví, ačkoli se měly stát předmětem společného jmění vydražitele a jeho manželky. V dražebním jednání nebylo prokázáno, že společné jmění vydražitele a jeho manželky „je smluvně zúženo, resp. finanční prostředky, které na úhradu kupní ceny míní uhradit, jsou jeho výlučnými prostředky,“ a pokud by šlo o prostředky společné, nebyl doložen „souhlas manželky s takovými prostředky samostatně nakládat.“ Usnesení o udělení příklepu vytváří – argumentuje dále dovolatel – podmínky pro další soudní spory, a to ohledně „následných neujasněných právních vztahů“ mezi vydražitelem a jeho manželkou. Navrhl proto, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože odvolací soud usnesení o udělení příklepu nemůže zrušit (srov. § 336k odst. 3 o.s.ř.), je použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (pojmově) vyloučeno a přípustnost dovolání lze vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se může týkat jen právních otázek, jejichž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu předpokládá); dovolání lze tudíž odůvodnit toliko ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. (nesprávným právním posouzením věci), jímž také dovolatel správnost rozhodnutí odvolacího soudu poměřuje. Otázka, kterou dovolatel nabídl k přezkumu (zda nejvyšší podání učiněné jedním z manželů brání udělení příklepu tomuto vydražiteli proto, že není zřejmé, předmětem jakých vlastnických vztahů se vydražené nemovitosti stávají / výlučným vlastnictvím vydražitele nebo společným jměním vydražitele a jeho manželky/), shora uvedené znaky nesplňuje, neboť dikce zákona (srov. § 336j odst. 1 o.s.ř.) je natolik jasná, že interpretační nejistoty v praxi soudů nepřipouští. Rozpor s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.) je vyloučen již proto, že dovolání směřuje do oblasti práva procesního. Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly a povinný na jejich náhradu nemá právo). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. září 2004 JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu