20 Cdo 2249/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu, které odmítlo odvolání v záležitosti výkonu rozhodnutí o prodeji nemovitosti. Soud uvedl, že dovolání není přípustné podle žádného ustanovení občanského soudního řádu, protože napadnuté rozhodnutí nebylo rozhodnutím ve věci samé. Povinná je povinená nahradit vydražiteli náklady na zastoupení advokátem v dovolacím řízení ve výši 700 Kč. Rozhodnutí o náhradě nákladů nevyplývá z vztahu mezi oprávněnou a povinnými ani mezi povinným a vydražitelem.
Rubrum
20 Cdo 2249/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Vladimíra Kurky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné K. b., a. s., proti povinným 1) V. F., zastoupené advokátem, a 2) M. F., za účasti vydražitele L. M., zastoupeného advokátem, pro 393.714,33- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 5 E 142/97, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 7. 2002, č.j. 19 Co 254/2002-251, takto:
Výrok
I. Dovolání se odmítá.
II. Povinná je povinna zaplatit vydražiteli na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 700,- Kč k rukám JUDr. R. M. do tří dnů od právní moci usnesení. Ve vztahu mezi oprávněnou a povinnými a mezi povinným a vydražitelem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
: V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud (mimo jiné) s odkazem na ustanovení § 254 odst. 1 a § 218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), odmítl odvolání, jímž povinná napadla usnesení ze dne 10. 5. 2002, č.j. 5 E 142/97-229, kterým Okresní soud v Ústí nad Orlicí udělil dražiteli L. M. příklep označených nemovitostí a uložil mu ve stanovené lhůtě doplatit částkou 500.000,- Kč nejvyšší podání. Odvolací soud uzavřel, že povinná není osobou, jíž by ve smyslu § 336k odst. 1, 2 ve spojení s § 336j odst. 2 o.s.ř. svědčila legitimace k podání řádného opravného prostředku. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná včas dovoláním, jímž vyjádřila nesouhlas se závěrem o subjektivní nepřípustnosti odvolání proti usnesení o udělení příklepu. Navrhla, aby dovolací soud usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Oprávněná a vydražitel se ve svých vyjádřeních ztotožnili se závěrem o nedostatku legitimace k podání odvolání a navrhli, aby dovolací soud dovolání povinné zamítl, resp. jako nepřípustné odmítl. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Z ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. přípustnost dovolání nevyplývá, neboť napadené usnesení, jímž ostatně nebylo rozhodnutí soudu prvního stupně změněno nebo potvrzeno, není rozhodnutím ve věci samé. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení § 238 a § 238a o.s.ř., protože rozhodnutím odvolacího soudu nebylo potvrzeno ani změněno usnesení soudu prvního stupně ve věcech, které jsou zde taxativně vyjmenovány (odmítnutí odvolání účastníka podle § 218 písm. b/ o.s.ř. není usnesením, jímž by odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí). Ustanovení § 239 odst. 1, 2 a 3 o.s.ř. přípustnost dovolání založit rovněž nemohou, neboť nejde o žádný z případů zde uvedených. Protože dovolání povinné není podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné, Nejvyšší soud je – aniž se mohl zabývat důvodností vznesené námitky – odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). Povinná (dovolatelka), jejíž dovolání bylo odmítnuto, má podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 254 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. povinnost nahradit vydražiteli náklady, jež sestávají z odměny za jeho zastupování advokátem v dovolacím řízení; výše odměny dovolací soud určil podle ustanovení § 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 10 odst. 3, § 12 odst. 1 písm. b/, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1, věty první, vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., tj. částkou 625,- Kč. Součástí nákladů, které vydražitel v dovolacím řízení vynaložil, je dále paušální částka náhrady za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 75,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Protože oprávněné v dovolacím řízení náklady (podle obsahu spisu) nevznikly a povinný dovolání nepodal, rozhodl dovolací soud, jak je uvedeno ve výroku usnesení. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá toto usnesení, může vydražitel podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.). V Brně dne 25. září 2003 JUDr. Pavel Krbek, v.r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.