20 Cdo 2325/2005
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání povinných proti usnesení odvolacího soudu, které zamítlo odvolání proti příklepu vydražené nemovitosti. Soud se opřel o § 237 odst. 1 o.s.ř., podle něhož dovolání není přípustné proti rozhodnutí, které nezměnilo ani nepotvrdilo výsledek věci. Dovolání bylo považováno za nepřípustné, protože napadnuté usnesení nebylo rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím. Soud rozhodl bez dalšího jednání, protože podmínky pro případnost dovolání nebyly splněny.
Rubrum
20 Cdo 2325/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného M. G. proti povinným 1) J. S., 2) J. S., 3) M. S., zastoupeným advokátkou, a 4) H. S., za účasti vydražitele B. CH., s.r.o., pro 200.000,-Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 1 Nc 2738//2003, o dovolání povinných 1) a 3) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2005, č.j. 20 Co 260/2005-16, takto:
Výrok
Dovolání se odmítají.
Odůvodnění
: V záhlaví uvedeným usnesením krajský soud odmítl odvolání povinného 3) proti usnesení ze dne 25. 3. 2005, č.j. Ex 949/03-119, jímž soudní exekutor Mgr. D. K., k označeným nemovitostem udělil příklep vydražiteli (B. CH., s.r.o.) a stanovil mu lhůtu k zaplacení rozdílu mezi nejvyšším podáním a složenou jistotou, jako odvolání podané tím, kdo k němu nebyl oprávněn [§ 218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“)]. Odvolací soud vycházel z toho, že k podání odvolání proti usnesení o příklepu vydražené nemovitosti jsou legitimováni jen ti účastníci řízení o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti (exekuce), kteří byli přítomni při dražbě a vznesli námitky popřípadě ti, jimž nebyla doručena dražební vyhláška a proto se nemohli účastnit dražby. Povinný 3) tyto podmínky nesplňuje. Rozhodnutí odvolacího soudu napadli povinní 1) a 3) dovoláním. V něm namítali, že odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení § 336k odst.1, 2 o.s.ř., neboť podmínka „kteří proti udělení příklepu vznesli námitky“, se váže jen k osobám dražitelů. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání, v jejich taxativních výčtech uvedeno není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 3. 10. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2002 pod poř. č. 196). Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. není dovolání přípustné rovněž, jelikož jím napadené usnesení (navíc nemeritorní – k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod poř. č. 88) není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87a násl. zák. č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 31. května 2006 JUDr. Pavel K r b e k , v.r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.