20 Cdo 254/2008
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu, které potvrdilo rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání jako opožděného. Soud uvedl, že dovolání není přípustné podle § 238 až § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., protože se nejedná o žádný z taxativně uvedených případů. Dále se odmítl základní právní názor, že napadené rozhodnutí nebylo rozhodnutím ve věci samé, nýbrž o rozhodnutí o procesním postupu. Soud se opřel o § 237 odst. 1 o.s.ř. a o předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu, která vysvětlují pojem „věc sama“.
Rubrum
20 Cdo 254/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné A. C. o. h., s.r.o., proti povinnému J. K., pro částku 1.103,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 24 Nc 2369/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 27. 4. 2007, č. j. 56 Co 228/2007-38, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Usnesením z 22. 3. 2007, č. j. 24 Nc 2369/2006-33, okresní soud podle § 208 odst. 1 o.s.ř. odmítl jako opožděné odvolání povinného proti svému usnesení z 8. 2. 2007, č. j. 24 Nc 2369/2006-26 (o odmítnutí odvolání pro opožděnost). Usnesení, jímž odvolací soud citované (odmítavé) rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, napadl povinný dovoláním. Dovolání není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. dovolání přípustné není, neboť se nejedná o žádný ze zde taxativně vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z § 239 odst. 3 o.s.ř., neboť napadeným usnesením nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení podle § 43 odst. 2 o.s.ř., nýbrž usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost podle § 208 odst. 1 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 2003 pod č. 41). Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení, jímž soud prvního stupně odmítl odvolání jako opožděné, a tudíž ani rozhodnutí, jímž odvolací soud takové usnesení potvrdil, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88). Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl. O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 24. dubna 2008 JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předsedasenátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.