20 Cdo 2549/2004
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání povinného proti rozhodnutí krajského soudu, které potvrdilo usnesení okresního soudu o provedení exekuce na pohledávku 55.568 Kč. Soud se opřel o § 43 odst. 2 o.s.ř., podle něhož dovolání bylo odmítnuto kvůli neodstranitelné výpovědi o nedostatku dovolacích důvodů. Dovolání nebylo doplněno včas, protože lhůta k doplnění uplynula bez výzvy k doplnění. Soud uznal, že případná přezkumová právní úprava není možná, protože chybí kritérium zásadního právního významu.
Rubrum
20 Cdo 2549/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného K., spol. s r.o., zastoupeného advokátem, proti povinnému P. L., zastoupenému advokátkou, pro 55.568,- Kč, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 29 Nc 140/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. února 2004, č.j. 10 Co 210/2004-22, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil v napadeném rozsahu (odstavce I, II a III výroku) usnesení ze dne 14.3.2003, č.j. 29 Nc 140/2003-5, kterým Okresní soud v Opavě nařídil podle svého platebního rozkazu ze dne 16.4.1996, sp.zn. Ro 554/96, k uspokojení pohledávky 55.568,- Kč, nákladů nalézacího řízení a nákladů exekuce, které budou vyčísleny, exekuci, jejím provedením pověřil JUDr. A. D., exekutora se sídlem exekutorského úřadu v J., a stanovil, v jakém rozsahu povinný nesmí nakládat se svým majetkem. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl dovoláním povinný. Uvedl v něm, že „protože usnesením odvolacího soudu soud potvrzuje usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí a napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, je dovolání přípustné podle ustanovení § 238a odst. l písm. c/ o.s.ř. a § 237 odst. l písm. c/. Toto dovolání je podáno z důvodu podle § 241 odst. 2 písm. b/ o.s.ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení věci“. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu a soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Oprávněný ve vyjádření k dovolání navrhl dovolání zamítnout, neboť návrh na nařízení exekuce byl podán na základě vykonatelného rozhodnutí a o existenci pohledávky a právu oprávněného na její vydobytí není pochyb. Podle ustanovení § 43 odst. 2, věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), které platí i pro řízení u dovolacího soudu (§ 243c odst. 1 o.s.ř.), není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) v dovolání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle ustanovení § 241b odst. 3 o.s.ř., dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Ve shodě s výše uvedeným bylo možno v projednávané věci dovolání doplnit o dovolací důvody, pro něž se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen do uplynutí dovolací lhůty. Protože dovolatel byl zastoupen advokátkou, které bylo usnesení odvolacího soudu doručeno 22.4.2004, lhůta k doplnění dovolání uplynula dnem 22.6.2004 (§ 57 odst. 2 o.s.ř.). Jestliže téhož dne bylo teprve soudu prvního stupně doručeno dovolání, jež neobsahovalo sdělení konkrétních okolnosti, z nichž se usuzuje, že dovolací důvod je dán (pouhý odkaz na text zákona sám o sobě nestačí), nemohl již soud prvního stupně dovolatele vyzvat, aby dovolání o uvedení dovolacího důvodu doplnil. Marným uplynutím lhůty uvedené v § 241b odst. 3 o.s.ř. se tak vady dovolání stály vadami neodstranitelnými. Nejvyšší soud proto vadné dovolání podle ustanovení § 43 odst. 2 o.s.ř. odmítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.6.2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2004 pod č. 21). Pokud ostatně přípustnost dovolání může zakládat toliko ustanovení § 237 odst. l písm. c/ ve spojení s § 238a odst. l písm. c/, odst. 2 o.s.ř., chybí současně kritérium přezkumu (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), jež vylučuje přijetí závěru o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní; i se zřetelem k tomu je namístě dovolání odmítnout (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). O nákladech, jež oprávněnému vznikly v dovolacím řízení, rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. l zákona č. 120/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Brně dne 25. ledna 2005 JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.