20 Cdo 2568/2016

Rubrum

20 Cdo 2568/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Elementum s. r. o., se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou bránou 315/10, identifikační číslo osoby 29127912, zastoupené Mgr. Martinem Chrásteckým, advokátem se sídlem ve Zlíně, Zarámí 92, proti povinné K. V., B., zastoupené Mgr. Liborem Valentou, advokátem se sídlem v Brně, Křížová 18, pro 34 687.06 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu zřízením soudcovského zástavního práva, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 10. 2015, č. j. 19 Co 104/2015-39, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Městský soud v Brně usnesením ze dne 17. 2. 2015, č. j. 66 E 186/2014-15, nařídil podle notářského zápisu ze dne 7. 7. 2014, NZ 994/2014, N 1032/2014, sepsaného Mgr. Pavlem Vavříčkem, notářem v Brně, a notářského zápisu ze dne 23. 7. 2014, NZ 1082, N 1032/2014, sepsaného týmž notářem, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 34 687,06 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva v nemovitým věcem ve výroku usnesení popsaným (výrok I.), dále povinné uložil zaplatit oprávněné na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 2224 Kč (výrok II.) a rozhodl o otázkách vztahujících se ke zřízení soudcovského zástavního práva (výroky III, IV. a V.). Krajský soud rozhodnutím v záhlaví uvedeným odmítl odvolání Jiřího Vápeníka (výrok I.), ve výrocích I., III., IV. a V. usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.), výrok II. o nákladech výkonu rozhodnutí zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok III.). Vzal za prokázané, že povinná uzavřela s oprávněnou notářský zápis, v němž výslovně uvedla, že obdržela 40 000 Kč na základě úvěrové smlouvy, v žádném případě nevyslovila nějakou pochybnost, naopak souhlasila i se smluvní pokutou, k jejímuž zaplacení se zavázala v případě nesplnění závazku vyplývajícího z úvěrové smlouvy. Nyní tvrzené nedostatky smlouvy o úvěru měla uplatnit v době, kdy se notářský zápis sepisoval. Usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení zrušil proto, že soud je vyčíslil v rozporu s nárokem uplatněným oprávněnou. Povinná v dovolání, jímž napadá výrok II. usnesení, spojuje přípustnost dovolání s vyřešením otázky, „zda při zajišťování ochrany vlastnického práva a práva na spravedlivý proces oprávněného v rámci exekučního/vykonávacího řízení může být zasaženo do celé škály práv manžela povinného, zejména pak do práva manžela povinného vlastnit a pokojně užívat majetek a do práva na spravedlivý proces manžela povinného zejména ve smyslu postihu majetku manžela povinného, proti němuž žádný exekuční/vykonávací titul nesměřuje a dále zda akceptací postižení majetku manžela povinného bez řádného exekučního/vykonávacího titulu, který je základní podmínkou pro zahájení exekučního/vykonávacího řízení není dotčen jeden ze základních principů demokratického právního státu, a to princip právní jistoty“. Uvedla, že její manžel nebyl stranou smlouvy o úvěru ze dne 7. 7. 2014 a o uzavření smlouvy nevěděl. Naopak oprávněná musela vědět, že povinná disponuje bytem v rámci společného jmění manželů (dále též jen „SJM“), pokud by se tedy stranou smlouvy stal i její manžel, bylo by vše v pořádku. Smlouva o úvěru nepředstavuje obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny mj. s ohledem na lichvářský úrok a existenci takového množství smluvních pokut v samotném textu smlouvy, které samy o sobě mohou být nahlíženy optikou lichvy. Má za to, že jde o její výlučný dluh, přičemž soud nevzal v úvahu, že manžel se (jakmile se o dluhu dozvěděl) v souladu s § 714 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále též jen „o. z.“, bez zbytečného odkladu dovolával v písemném právním jednání adresovaném soudnímu exekutorovi Mgr. Svatopluku Šůstkovi neplatnosti smlouvy o úvěru ze dne 7. 7. 2014, resp. neexistence platného exekučního titulu v této věci. Podle názoru povinné nelze exekucí postihnout výlučný majetek manžela povinné. Manželu povinné je třeba poskytnout ochranu dle § 732 o. z. postižením pouze vypořádacího podílu, což si ale s ohledem na bagatelní dluh ve vztahu k nemovitostem v rámci SJM nedokáže ani hypoteticky představit. V důsledku tak může být do práv manžela povinné zasaženo takovým způsobem, že ačkoliv vůči němu nesměřuje žádný titul, přijde o vlastnické právo k nemovitým věcem v SJM a také o právo realizovat bydlení. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu ve výroku II. zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (srov. část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1078/2014, uveřejněném pod číslem 74/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vysvětlil, že ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. (od 1. 1. 2014 viz písm. c/) se uplatní i v případech, kdy dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o soudcovském zástavním právu nařízeném k vymožení peněžitého plnění nepřevyšujícího 50 000 Kč. Soudní praxe je jednotná v závěru, podle něhož přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu s více samostatnými nároky s odlišným skutkovým základem je třeba zkoumat ve vztahu k jednotlivým nárokům samostatně bez ohledu na to, zda tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a zda o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Smluvní pokuta je tedy ve smyslu konstantní judikatury samostatným nárokem s odlišným skutkovým základem (srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4311/2011, uveřejněného pod číslem 101/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročník 2000, pod číslem 9, usnesení ze dne 28. 9. 1999, sp. zn. 25 Cdo 2136/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2000, pod číslem 55, usnesení ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 1373/2004, důvody usnesení ze dne 27. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněného pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 33 Cdo 4318/2014, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 307/05). V projednávané věci byl nařízen výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva na blíže specifikovaných nemovitostech pro jistinu a úrok ve výši 34 687,08 Kč spolu s úrokem z prodlení (konkretizovaným procentní sazbou denně z dlužné částky a požadovaným obdobím), dále pro smluvní pokutu 2500 Kč, poplatek za vedení účtu 1500 Kč, smluvní pokutu 500 Kč, dále smluvní pokutu 13400,41 Kč a smluvní pokutu 21312,34 Kč. Vzhledem k tomu, že jednotlivé samostatné nároky v projednávané věci nepřevyšují 50 000 Kč, dovolání není přípustné (§ 238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Okolnost, že součet požadovaných plnění přesahuje částku 50 000 Kč, je bez významu. Nejvyšší soud, aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení, dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. listopadu 2016 JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, Ph.D. předsedkyně senátu