20 Cdo 2574/2004
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání povinné proti usnesení krajského soudu, které odmítlo odvolání proti nařízení exekuce. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože napadnuté usnesení nebylo rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím. Důvodem bylo, že ustanovení o.s.ř. o přípustnosti dovolání nezahrnují odmítnutí odvolání, a to ani v případě, kdy by se jednalo o věc samu. Soud se opřel o § 237 odst. 1 a § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. a o předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Rubrum
20 Cdo 2574/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného M. M., zastoupeného advokátem, proti povinné K. Š., zastoupené advokátem, pro 100.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 24 Nc 2086/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. června 2004, č.j. 11 Co 481/2004-36, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Shora označeným rozhodnutím krajský soud odmítl odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 12. 3. 2002, č.j. 24 Nc 2086/2002-5 (kterým okresní soud nařídil exekuci) s odůvodněním, že povinná v odvolání neuplatnila žádnou ze skutečností rozhodných pro nařízení exekuce (§ 44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, dále jen „zákona č. 120/2001 Sb.“). Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 236, § 237 odst. 1 písm. c) a § 238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) s namítá, že není procesní nástupkyní zemřelého M. Š., neboť soud o tom, s kým bude po jeho smrti pokračováno v řízení nerozhodl. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání (nikoli tedy usnesení, jímž by bylo potvrzeno či změněno rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu na nařízení exekuce, jak to nesprávně dovozuje dovolatelka poukazujíc na ustanovení § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) v jejich taxativních výčtech uvedeno není (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 3. 10. 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2002 pod poř. č. 196). Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. není dovolání přípustné rovněž, jelikož jím napadené usnesení (navíc nemeritorní – k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod pořadovým číslem 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod poř. č. 88) není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím. Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. O nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. srpna 2005 JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.