Nejvyšší soud · Usnesení

20 Cdo 2671/2006

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2007-02-27 · ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.2671.2006.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud odmítl dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu, které potvrdilo rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost. Soud se opřel o § 237 a § 238 odst. 1 o.s.ř., podle nichž dovolání není přípustné proti rozhodnutí o odmítnutí odvolání pro opožděnost. Dále uvedl, že přípustnost dovolání nelze vyvodit ani z § 239 odst. 3 o.s.ř., protože se nejedná o případ odmítnutí žaloby nebo návrhu na zahájení řízení. Soud také rozhodl, že žádný účastník nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Rubrum

20 Cdo 2671/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. České republiky, proti povinnému J. H., zastoupenému advokátem, pro 34.331,- Kč, srážkami ze mzdy, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. E 4622/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 10. 2004, č.j. 21 Co 422/2004-50, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 23. 7. 2004, č.j. E 4622/2003-44, jímž okresní soud odmítl odvolání povinného (proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí) pro opožděnost. Proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu podal povinný dovolání. Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.). Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237§ 239 o.s.ř. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána již proto, že napadeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání, tedy rozhodnutí, jež není usnesením ve věci samé (k pojmu “věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998 pod č. 61). Podle ustanovení § 238, § 238a ani § 239 o.s.ř. dovolání přípustné není, jelikož v souzené věci se nejedná o žádný ze zde taxativně vyjmenovaných případů. Přípustnost dovolání přitom nelze dovozovat ani z odstavce třetího § 239, neboť podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle ustanovení § 43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, popřípadě (dle téhož ustanovení) jiný návrh na zahájení řízení, nikoliv tedy v případech, kdy soud prvního stupně podle ustanovení § 208 odst. 1 o.s.ř. odvolání odmítl pro opožděnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 5, ročník 2003 pod č. 41). Nejvyšší soud proto dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. l a § 146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné v tomto stadiu řízení náklady (podle obsahu spisu) nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. února 2007 JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.