20 Cdo 2696/2008

Rubrum

20 Cdo 2696/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného P. N., zastoupeného Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem se sídlem v Ostravě, Josefa Skupy 1639/21, adresa pro doručování: Malenovice 205, 739 11 Frýdlant nad Ostravicí, proti povinnému L. T., pro 2.448.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 30 Nc 6042/2003, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. června 2007, č. j. 10 Co 1261/2006 - 93, takto :

Výrok

I. Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně změněno tak, že exekuce se v celém rozsahu zastavuje, se zamítá; jinak se dovolání odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

Krajský soud v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení okresního soudu ze dne 31. 8. 2006, č. j. 30 Nc 6042/2003 - 67, tak, že exekuci nařízenou usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 3. 2003, č. j. 30 Nc 6042/2003 - 9, ve znění usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2004, č. j. 10 Co 59/2004 - 23, v celém rozsahu zastavil, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů a o nákladech pověřené soudní exekutorky. Odvolací soud uzavřel, že exekuční titul (směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2001, č. j. 2 Sm 305/2001 - 4) nebyl povinnému řádně doručen, a proto se nestal vykonatelným. Na adrese Frýdek-Místek, K Lesu 1800, na kterou byl směnečný platební rozkaz doručován, se povinný nezdržoval (podle zjištění krajského soudu bydlel od 14. 6. 1999 na adrese Frýdek-Místek, M. Majerové 491), a byla-li zásilka uložena na poště a oznámení o jejím uložení bylo povinnému vloženo do tzv. P. O. Boxu, nelze doručení považovat za řádné (§ 46 odst. 4 a 5 o. s. ř. ve znění účinném v době doručování exekučního titulu). Zákonné podmínky pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. byly tudíž splněny. Proti všem výrokům usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) a § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř. Dovolatel s odkazem na § 46 o. s. ř., ve znění účinném v době doručování platebního rozkazu, zpochybnil závěr odvolacího soudu o tom, že exekuční titul nebyl povinnému řádně doručen a že se proto nestal vykonatelným. Namítá, že i když měl povinný v občanském průkaze uvedenou jinou adresu, než na kterou mu bylo doručováno, neznamená to, že se v místě doručování nezdržoval. Zřídil-li si na základě smluvního vztahu s poštou službu P.O.Box, pak bylo jeho povinností přebírat poštovní zásilky tak, aby byly v odběrní lhůtě převzaty, a pokud tak nečinil, byly mu doručeny, i když se o jejich uložení nedozvěděl. Povinný tak své tvrzení, že se v místě doručování nezdržoval, neprokázal, když oznámení o doručování zásilky mu bylo vloženo do P.O.BOXU, tj. adresát byl vhodným způsobem vyrozuměn o doručování zásilky. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolání oprávněného proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně ve věci zastavení exekuce, je ve smyslu § 130 exekučního řádu a § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, není však důvodné. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř., je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení. Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. [v projednávané věci je proti napadenému měnícímu výroku usnesení odvolacího soudu dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a § 238a), lze dovolání podat také z důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Za skutkové zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování, je třeba ve smyslu citovaného ustanovení pokládat výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo z přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popř. poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení § 133 až § 135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného (popřípadě i procesního) práva (srov. Občanský soudní řád, komentář, 5. vydání 2001, nakladatelství C. H. BECK, strana 1003 - 1004). Dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat - jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů - jen ze způsobu, jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že měl vycházet z jiného důkazu, že některý důkaz není ve skutečnosti pro skutkové zjištění důležitý apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout. Skutkový závěr o tom, že povinný se v době doručování exekučního titulu (směnečného platebního rozkazu) na adrese Frýdek-Místek, K Lesu 1800, nezdržoval a že od 14. 6. 1999 bydlel na adrese na adrese Frýdek-Místek, M. Majerové 491, učinil odvolací soud na základě zjištění ze zprávy Městského úřadu ve Frýdku-Místku ze dne 7. 9. 2005 (viz čl. 43 spisu), ze sdělení pošty a z výpovědi jeho syna. Odvolací soud tudíž na základě provedených šetření a jejich zhodnocení (v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) dospěl ke zmíněnému skutkovému závěru na podkladě skutečností, které z provedeného šetření vyplynuly, přičemž žádné rozhodné skutečnosti, které byly prokázány nebo vyšly za řízení najevo, soud nepominul, a učiněný skutkový závěr je současně výsledkem logického postupu při hodnocení důkazů podle zásad uvedených v ustanovení § 132 o. s. ř. (ve spojení s § 211 o. s. ř.). Lze tedy uzavřít, že dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. nebyl naplněn. Předmětem dovolacího přezkumu je tak právní závěr odvolacího soudu o nedostatku formální vykonatelnosti podkladového titulů (směnečného platebního rozkazu). Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže byl nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným. Podle § 46 odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2001 (do 31. 12. 2004), fyzické osobě lze doručit písemnost v bytě, v místě podnikání, na pracovišti nebo kdekoli bude zastižena. Podle odst. 4 tohoto ustanovení nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl; nevyzvedne-li si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Podle § 46 odst. 5 o. s. ř., v témže znění, není-li zjištěn opak, má se za to, že se adresát v místě doručení zdržoval. Náhradní doručení (uložením na poště) je právní fikcí, která je podmíněna vyvratitelnou domněnkou, že se adresát v místě doručení v době doručení zdržuje (srov. např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 5 Cmo 343/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 66/2003). V posuzované věci bylo zjištěno, že exekučním titulem je směnečný platební rozkaz Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 10. 2001, č. j. 2 Sm 305/2001 - 4, který byl povinnému doručován poštou na adresu Frýdek-Místek, K Lesu 1800, jako zásilka určená do vlastních rukou. Doručovací pošta provedla na obálce záznam „odnos FM 1 box 176“ dne 19. 10. 2001, na levé straně dodejky neuvedla žádné údaje, na druhé straně obálky zaznamenala, že uložení zásilky oznámila dne 22. 10. 2001 s tím, že zásilka byla uložena do 6. 11. 2001 a poté vrácena zpět s poznámkou o důvodu vrácení zásilky „jiné“. Jestliže tedy z doručenky od zásilky, jíž byl exekuční titul povinnému doručován, vyplývá, že pošta zásilku na adresu povinného Frýdek-Místek, K Lesu 1800, nedoručovala, ale uložila ji na poště, a oznámení o uložení zásilky vložila do předplacené poštovní přihrádky povinného (tzv. P. O. Boxu), ačkoliv se povinný v místě doručování v době doručování nezdržoval, je správný závěr odvolacího soudu, že předpoklady náhradního doručení (uložením na poště) exekučního titulu podle § 46 odst. 4 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2001 (do 31. 12. 2004) nebyly v daném případě splněny. Z uvedených důvodů se dovolací soud ztotožňuje i s konečným závěrem odvolacího soudu, že nestalo-li se podkladové rozhodnutí vykonatelným, byly zákonné podmínky pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř. naplněny. Protože rozhodnutí odvolacího soudu je ve výroku, jímž bylo změněno usnesení soudu prvního stupně, správné, a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tudíž nebyl uplatněn důvodně, a protože vady řízení uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, nebyly dovolacím soudem zjištěny, Nejvyšší soud dovolání oprávněného v tomto rozsahu zamítl (§ 243b odst. 2, část věty před středníkem, o. s. ř.), aniž bylo zapotřebí se zabývat dalšími námitkami v dovolání. Dovolání proti výrokům o nákladech řízení (resp. nákladech exekuce) není přípustné; ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání v takovém případě nezakládají, protože rozhodnutí o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10/1998 pod poř. č. 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11/1997 pod poř. č. 88). Dovolací soud proto dovolání proti výrokům o nákladech řízení, resp. nákladech exekuce, odmítl [§ 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o. s. ř.]. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněný, který nebyl v dovolacím řízení úspěšný, na jejich náhradu nemá právo, a povinnému v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 22. dubna 2010 JUDr. Olga Puškinová,v.r. předsedkyně senátu