Nejvyšší soud · Usnesení

20 Cdo 2768/2007

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2009-05-28 · ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.2768.2007.1

  1. NS 20 Cdo 2768/2007
  2. ÚS I.ÚS 2275/09
Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání proti usnesení, kterým bylo potvrzeno udělení příklepu při dražbě nemovitosti. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože nebyly splněny podmínky pro zásadní právní význam podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Není-li rozhodnutí založeno na nesprávném právním posouzení, nelze dovolání založit na vadách řízení. Soud zdůraznil, že povinný měl dostatečnou možnost zabránit dražbě včasného úhrady celé výše pohledávky včetně příslušenství.

Rubrum

20 Cdo 2768/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné T., s. r. o., zastoupené advokátem, proti povinnému Ing. P. H., zastoupenému advokátem, pro 84 675,50 Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. E 2428/2001, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 8. 1. 2007, č. j. 30 Co 705/2005-236, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Krajský soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 30. 9. 2005, č. j. E 2428/2001-194, jímž okresní soud udělil vydražiteli V. P. V. příklep při dražebním jednání dne 30. 9. 2005, kdy předmětem dražby byly nemovitosti v katastrálním území a obci D., a to budova č. p. 333 na pozemku parc. č. st. 680, pozemek parc. č. st. 680, ostatní stavební objekt na pozemku parc. č. st. 681 a pozemek parc. č. st. 681, vše zapsáno na listu vlastnictví u Katastrálního úřadu pro L. k., katastrální pracoviště Č. L., za nejnižší podání 550 000,- Kč (které bylo současně i nejvyšším, neboť vydražitel byl jediným dražitelem ve věci), na něž započetl složenou jistotu 412 500,- Kč, a k doplacení zbytku kupní ceny ve výši 137 500,- Kč stanovil lhůtu šest týdnů od udělení příklepu. Odvolací soud uvedl, že nebyly prokázány takové vady v řízení, že by se odvolatel (povinný) nemohl zúčastnit dražby, při nařízení dražebního jednání či při provedení dražby nedošlo ani k porušení zákona. Proto dospěl k závěru, že nenastal žádný z důvodů předvídaných ustanovením § 336k odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), pro který lze usnesení o příklepu změnit. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost opírá o § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. a jako dovolací důvod označuje nesprávný postup odvolacího soudu, který měl usnesení o příklepu změnit tak, že příklep se neuděluje, protože při nařízení dražebního jednání a při provedení dražby došlo k porušení zákona (§ 336k odst. 3 o. s. ř.), jež spatřuje v níže uvedených skutečnostech. Podle názoru dovolatele soud pochybil, neposkytl-li mu (dostatečně přesné) poučení o jeho procesních právech, když se dovolatel snažil předejít dražbě svého domu zaplacením dluhu v pokladně soudu bezprostředně před dražebním jednáním 30. 9. 2005. Konkrétně jej soud nepoučil, že v důsledku nezaplacení celé částky (resp. zaplacení pouhé jistiny bez příslušenství) bude v dražbě pokračováno - jak se následně i stalo, naopak soudkyně dovolateli sdělila, že dražba se konat nebude, pročež povinný odešel v domnění, že dražbě zabránil. Kdyby soud svou poučovací povinnost řádně splnil, mohl povinný uhradit na místě s jistinou i její příslušenství a k dražbě jeho domu nemuselo dojít. Postupem soudu mu nebyla dána dostatečná možnost jednat v souladu s právem tak, aby dražbě zabránil. Dovolatel vytýká, že soud nevyčíslil příslušenství pohledávky; dovozuje, že není-li výše příslušenství známá, nelze pro ně výkon rozhodnutí vést a soud neměl v dražbě pokračovat. Proto dražba měla být odložena, dluh povinného autoritativně vyčíslen a oprávněnému i povinnému sdělen, v případě nejasného exekučního titulu stran výše příslušenství měl pak soud i bez návrhu výkon rozhodnutí v nezaplacené části zastavit. Dovolatel rovněž vytýká, že usnesení o termínu dražebního jednání nebylo povinnému doručeno včas. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že při nařízení odročeného dražebního jednání není třeba dodržet § 336c o. s. ř. o doručení dražební vyhlášky, a je přesvědčen, že i v takovém případě je třeba doručit dražební vyhlášku resp. její změněnou část při zachování nejméně třicetidenní lhůty (§ 336d odst. 2 o. s. ř.). Závěrem dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení i jemu předcházející rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože odvolací soud usnesení o udělení příklepu nemůže zrušit (srov. § 336k odst. 3 o. s. ř.), je použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (pojmově) vyloučeno a přípustnost dovolání lze vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Dovolací přezkum předjímaný ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Povinný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, nepřednesl a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu rovněž nevyplývá, že by řešilo některou právní otázku v rozporu s hmotným právem. Dovolatel svými výtkami (nesplnění poučovací povinnosti soudu, vada doručení sdělení o odročení termínu nařízené dražby, nevyčíslení výše příslušenství soudem ke dni úhrady povinného) ve skutečnosti uplatňuje dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který je vyhrazen vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ten je však (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada splňovala podmínku zásadního právního významu) k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpůsobilý (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7/2004 pod č. 132, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 751/2002). Měl-li ostatně dovolatel vážný úmysl dražbě domu zabránit uhrazením celé vymáhané částky (a jak v dovolání uvedl - byl si vědom toho, že dluží vedle jistiny pohledávky i její příslušenství), měl k tomu dostatek prostoru, neboť tak mohl učinit jak před nařízením výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí (k němuž došlo usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 20. 9. 2001, č. j. E 2428/2001-5, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 10. 2001, č. j. E 2428/2001-8, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 3. 4. 2002, č. j. 30 Cdo 503/2001-14), tak případně i během doby, jež plynula od nařízení výkonu rozhodnutí do vydražení nemovitostí (dražba byla nařízena dražební vyhláškou č. j. E 2428/2001-69 /doručenou povinnému dne 18. 7. 2003/ na den 29. 9. 2003, opakovaná dražba byla nařízena dražební vyhláškou č. j. E 2428/2001-134 /doručenou povinnému dne 16. 8. 2004/ na den 1. 11. 2004 a konečně dražební vyhláškou č. j. E 2428/2001-152 /doručenou povinnému dne 30. 3. 2005/ na den 18. 5. 2005 s tím, že dle usnesení o odročení č. j. E 2428/2001-189 /doručeného povinnému uložením na poště dne 29. 9. 2005/ se uskutečnila dne 30. 9. 2005). Nejsou-li dány podmínky přípustnosti dovolání ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. (oprávněné ani vydražiteli náklady v tomto stadiu řízení nevznikly). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 28. května 2009 JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r. předsedkyně senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (4)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.