20 Cdo 2812/2004

Rubrum

20 Cdo 2812/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Kůrky a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné A. U., s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému Ú. k., zastoupenému advokátem, o nařízení exekuce, pro 501.588,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 42 Nc 6801/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. srpna 2004, č.j. 12 Co 409/2004-30, takto:

Výrok

I. Dovolání se zamítá.

II. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 19.515,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám advokáta.

Odůvodnění

: Odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, neboť na rozdíl od soudu prvého stupně dospěl k závěru, že v důsledku zák. č. 290/2002 Sb. nepřešla na povinného povinnost vykonávaným exekučním titulem uložená L. s. T., neboť ta byla uvedeným zákonem transformována na příspěvkovou organizaci kraje a zůstala jako právnická osoba nositelkou svých závazků. Oprávněná ve včasném dovolání tomuto rozhodnutí oponuje námitkou, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když v důsledku narovnání s L. s. T. podala návrh na zastavení exekuce a odvolací soud rozhodl napadeným usnesením navzdory takovému jejímu úkonu. Povinný požaduje odmítnutí, resp. zamítnutí dovolání, neboť nebyl smluvní stranou dohody o narovnání. Dovolání je přípustné (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), poněvadž směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (§ 238a odst. 1 písm. c/ ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., (viz též § 52 a § 130 zák. č. 120/2001 Sb.). Jelikož existence vad vyjmenovaných v § 242 odst. 3, větě druhé, o.s.ř. namítána nebyla a nevyplývá ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho jak jej dovolatelka obsahově vymezila (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu postup odvolacího soudu, pokud ten po návrhu oprávněné na zastavení výkonu rozhodnutí rozhodoval o odvolání povinného proti prvostupňovému nařízení exekuce. Dovolání však důvodné není. Podle § 241 a odst. 2 o.s.ř. lze dovolání podat jen z těchto důvodů: a/ řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, b/ rozhodnutí spočívá ne nesprávném právním posouzení věci. Je sice skutečností, že oprávněná navrhla podáním došlým soudu prvého stupně dne 12.7.2004 zastavení výkonu rozhodnutí a že odvolací soud o odvolání povinného proti usnesení, jímž soud prvého stupně nařídil exekuci, rozhodoval až dne 11.8.2004, taková časová souslednost však nezakládá žádnou vadu v postupu odvolacího soudu. Ten v důsledku suspenzivního a devolutivního účinku povinným podaného odvolání musel přezkoumat správnost postupu a rozhodnutí soudu prvého stupně. Oprávněná přehlíží, že nařízení exekuce a rozhodování ve věci zastavení exekuce jsou zcela samostatné fáze řízení svébytného obsahu, předpokladem zastavení exekuce dle § 55 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb. a § 268 odst. 1 o.s.ř. je, že byla nařízena ve smyslu § 44 zák. č. 120/2001 Sb., doručení usnesení o nařízení exekuce pak má účinky (viz § 44 odst. 7, § 47 zák. č. 120/2001 Sb), z nichž některé jsou spojeny s právní mocí nařízení výkonu rozhodnutí, a některé mohou být odstraněny jen k úspěšnému zpochybnění nařízení exekuce k odvolání povinného, osud nařízení exekuce bývá významný též z hlediska konečného nákladového rozhodnutí. Z úpravy institutu zastavení exekuce neplyne, že podání odpovídajícího návrhu může jakkoli ovlivnit rozhodování o odvolání, bylo-li též podáno – ke vztahu těchto procesních návrhů srov. též R 21/81, dle nějž podání návrhu oprávněného na zastavení výkonu rozhodnutí však nemá vliv na průběh řízení o odvolání, které podal povinný proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí. Právní názor odvolacího soudu, který jej vedl k rozhodování o důvodnosti podaného odvolání - navzdory podání návrhu na zastavení exekuce - tedy správný je, a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. dovolatelka uplatnila neprávem, neboť řízení nebylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud proto dovolání jakožto zjevně bezdůvodné za postupu dle § 243b odst. 1 o.s.ř. zamítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; povinnému přísluší náhrada nákladů právní služby podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), účinné ode dne 1.1.2001 (§ 21 vyhlášky). Náklady dovolacího řízení spočívají v odměně zástupce (advokáta) (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 6., 10 odst. 3, § 12 odst. 1 písm. a/, bod 1, a § 18 odst. 1 vyhlášky) a v částce 75,- Kč paušální náhrady ve smyslu ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. dubna 2005 JUDr. František Ištvánek, v. r. předseda senátu