20 Cdo 2892/2013

Plný text

20 Cdo 2892/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení Pardubice, se sídlem v Pardubicích, U Stadionu 2729, proti povinnému J. Č., zastoupenému Mgr. Monikou Ipserovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 505, pro 2.350.769,36 Kč, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 39 E 935/2011, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 29. 4. 2013, č. j. 22 Co 274/2013-42, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Odvolací soud v záhlaví uvedeným rozhodnutím odmítl odvolání povinného proti výroku I. usnesení ze dne 22. února 2013, č. j. 39E 935/2011-35, jímž soud prvního stupně zastavil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného nařízený usnesením téhož soudu ze dne 17. října 2011, č. j. 39E 935/2011-8, a to podle § 326a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2013, dále jen „o. s. ř.“, druhým výrokem potvrdil výrok II. soudu prvního stupně, kterým nebyla žádnému z účastníků přiznána náhrada nákladů řízení, a výrokem III. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud odvolání povinného proti výroku I. odmítl s odůvodněním, že k němu není povinný subjektivně legitimován, neboť mu rozhodnutím soudu prvního stupně nebyla způsobena žádná újma. Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2013 (srovnej čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Dovolání proti výroku I. napadeného rozhodnutí není přípustné, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. (§ 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.). Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Podle téhož ustanovení bylo odmítnuto i dovolání proti výrokům o nákladech řízení, neboť povinný nevymezuje zákonem stanovený dovolací důvod, stejně tak nevymezuje, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání vůči těmto výrokům napadeného rozhodnutí (§ 237 a § 238a o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. října 2013 JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , Ph.D. předsedkyně senátu