Nejvyšší soud · Usnesení

20 Cdo 3069/2012

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2012-11-21 · ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.3069.2012.1

  1. NS 20 Cdo 3069/2012
  2. ÚS III.ÚS 708/13
  3. ÚS II.ÚS 285/14
  4. ÚS II.ÚS 3316/13
  5. ÚS IV.ÚS 3317/13
Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno nařízení exekuce pro dlužné výživné, se odmítá. Dovolání nebylo přípustné, neboť občanský soudní řád ve znění účinném od 1. července 2009 již nepočítá s možností podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce.

Citované zákony (5)

Plný text

Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto Datum rozhodnutí US: 14.3.2013 20 Cdo 3069/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného L. B., zastoupeného JUDr. Evou Janíkovou, advokátkou se sídlem ve Frýdku-Místku, Farní 19, proti povinnému Ing. Z. B., pro dlužné výživné, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 68 EXE 3371/2011, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2012, č. j. 54 Co 46/2012 - 62, takto: Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.): Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 11. 8. 2011, č. j. 68 EXE 3371/2011 - 26, nařídil podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 13. 5. 2010, sp. zn. 43 C 570/2003, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2011, č. j. 18 Co 15/2011 - 271, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 146.970,- Kč (dlužné výživné za dobu od 25. 11. 2003 do 9. 10. 2005 a od 11. 10. 2006 do 8. 2. 2011), pro náklady exekuce a náklady oprávněného, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, a jejím provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Jaroslava Kocince LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek. Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 4. 2012, č. j. 54 Co 46/2012 - 62, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, aniž byl při tomto úkonu zastoupen advokátem. Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, a s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 11. dubna 2012, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009, a neshledal je přípustným. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) lze dovolání podat jen v případech uvedených v § 238a odst. 1 písm. c) až f) o. s. ř. S účinností od 1. 7. 2009 již toto ustanovení s možností podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), nepočítá [srov. § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009]. Nejvyšší soud ČR proto dovolání povinného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení dovolatele (§ 241b odst. 2 o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 21. listopadu 2012 JUDr. Olga Puškinová předsedkyně senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (1)