20 Cdo 3105/2005
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl dovolání proti usnesení, kterým byla potvrzena exekuce na pohledávku ve výši 2,3 milionu korun. Soud uvedl, že promlčení pohledávky není podmínkou pro nařízení exekuce, protože exekuce se založuje na právní moci exekučního titulu, nikoli na aktuální platnosti práva. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo považováno za správní, protože soud prvního stupně nemusel posuzovat promlčení při rozhodování o exekuci. Dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné, protože neodpovídá podmínkám pro dovolací přezkum podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Rubrum
20 Cdo 3105/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Františka Ištvánka v exekuční věci oprávněné E., a. s. v likvidaci, proti povinné M. K. – F., zastoupené advokátem, pro 2.315.181,33 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 38 Nc 6062/2004, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2005, č.j. 62 Co 482/2004-27, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 10. 5. 2004, č.j. 38 Nc 6062/2004-6, kterým Obvodní soud pro Prahu 6 nařídil podle seznamu přihlášených pohledávek ze dne 20. 4. 2004 k vymožení (v konkursním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 94 K 87/94 neuspokojené) pohledávky 2.315.181,33 Kč na majetek povinné exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. I. R., soudního exekutora. Předpoklady pro nařízení exekuce ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), měl odvolací soud za splněny; námitku promlčení, kterou povinná v odvolání uplatnila, hodnotil jako neopodstatněnou (uzavřel, že desetiletá lhůta, v níž nejpozději lze exekuční titul /zde seznam přihlášených pohledávek/ vykonat, běží od právní moci usnesení, kterým byl konkurs zrušen, tj. od 2. 6. 2000). Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jímž prosazuje názor, že pro nařízení exekuce je rozhodující i ta skutečnost, že vymáhaná pohledávka není promlčena. V projednávané věci – argumentuje dovolatelka – začala promlčecí doba běžet 25. 3. 1993 (splatností dluhu), takže uplynutím deseti let se právo ve smyslu ustanovení § 408 odst. 1 obch. zák. promlčelo (exekuční řízení bylo zahájeno 4. 5. 2004). Dovolání není přípustné. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (viz čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší- li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze proto odůvodnit jen ustanovením § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3, věta první, o.s.ř.). Otázka, kterou dovolatelka v rámci důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nabídla k přezkumu (zda pohledávka, jejíž nucené vydobytí oprávněná požaduje, je promlčena), shora uvedené znaky zjevně nesplňuje; vychází totiž z nesprávného předpokladu, jenž věcné posouzení návrhu na nařízení exekuce spojuje s promlčením vymáhaného práva. Soudní praxe – po desítky let ustálená – dovodila, že promlčení vymáhané pohledávky je důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř., pokud námitku promlčení návrhem na zastavení výkonu povinný (dlužník) uplatnil (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 9-10/1981 pod poř. č. 21, str. 188-189 /526-527/). K předpokladům nařízení exekuce nepatří (na rozdíl od prekluze práva) okolnost, že pohledávka přiznaná exekučním titulem není promlčena, jinými slovy, otázkou promlčení se soud v řízení, jež nařízení exekuce předchází, zabývat nemůže. Právní praxe sice vyslovila též názor, že v těch výjimečných případech, kdy by povinný k tomu měl příležitost a námitku promlčení vznesl ještě před nařízením exekuce, lze připustit, aby soud návrh na nařízení exekuce zamítl s odůvodněním, že rozhodnutí, obdobně jako při prekluzi práva, pozbylo způsobilosti být titulem (uplatnil se zde argument, že nařízení výkonu, který by bylo třeba ihned zastavit /byť i bez návrhu/, „neodpovídá zákonu,“ srov. JUDr. Kurka, JUDr. Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde, Praha 2004, str. 307); o takový případ však v souzené věci nejde. Je tomu jednak proto, že námitku promlčení vznesla povinná teprve v odvolacím řízení, tedy poté, co soud prvního stupně exekuci nařídil, a jednak proto, že k tomu, aby učinil právní závěr, zda je právo promlčeno, musí soud učinit příslušná skutková zjištění, tedy provést dokazování, k čemuž je ovšem nutno nařídit jednání. To však soudu pro rozhodování o nařízení exekuce občanský soudní řád nepředepisuje (k tomu srov. § 253). Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). K návrhu na vstup nabyvatele práva do řízení ze dne 25. 7. 2005 dovolací soud poznamenává, že ustanovení § 107a o.s.ř. se v řízení u dovolacího soudu neuplatní (srov. § 243c odst. 1 o.s.ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. července 2006 JUDr. Pavel Krbek, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.