20 Cdo 3337/2008

Rubrum

20 Cdo 3337/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných a) J. P., zastoupené advokátem; b) Ing. D. R.; c) H. T., d) P. O.,; e) H. F., spol. s r.o. - v likvidaci, zastoupené advokátem, proti povinnému M. R., zastoupenému advokátem, za účasti vydražitelů JUDr. B. J. a I. J.; R. T. a L. T., prodejem nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 41 E 595/97, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2008, č.j. 20 Co 121/2008-657, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Shora uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil opravné usnesení ze dne 4. 2. 2008, č.j. 41 E 595/97-648, jímž Okresní soud v Kolíně opravil výrok I. svého usnesení o příklepu ze dne 28. 6. 2006, č. j. 41 E 595/97-540, v části obsahující specifikaci vydražených nemovitostí. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „o. s. ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o usnesení odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání není přípustné, neboť jím napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/1997 pod č. 88). Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení, jímž bylo potvrzeno opravné usnesení soudu prvního stupně, v jejich taxativních výčtech není vyjmenováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 26 Co 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 10/2002 pod č. 196). Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), aniž by se zabýval dovolacími námitkami, dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že žádnému z účastníků, kromě povinného, náklady řízení v této fázi dle obsahu spisu nevznikly (§ 243b odst. 5, věta první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. ledna 2009 JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r. předsedkyně senátu