20 Cdo 3373/2006
V PLATNOSTINejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu, které zamítlo návrh na nařízení exekuce. Soud uvedl, že odvolací soud nesplnil povinnost poučit oprávněnou o její procesní povinnosti doložit přechod práva. Podle § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. musí být přechod práva prokázán listinou ověřenou státním orgánem nebo notářem. Soud upozornil, že před zamítnutím návrhu musí být straně poskytnuta přiměřená lhůta na doplnění důkazů. Věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Rubrum
20 Cdo 3373/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné I., s.r.o., zastoupené advokátem, proti povinnému G. S., zastoupenému advokátem, pro 2 300 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 29 Nc 540/2004, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2006, č.j. 10 Co 1353/2005-39, takto:
Výrok
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2006, č.j. 10 Co 1353/2005-39, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění
: V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení ze dne 16. 4. 2004, č.j. 29 Nc 540/2004-3 (jímž okresní soud nařídil podle směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 24. 4. 1995, sp. zn. 1 Sm 12/95, exekuci a jejím provedením pověřil JUDr. J. P., soudního exekutora), tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl. Dospěl k závěru, že oprávněná neprokázala, že na ni přešlo právo z podkladového směnečného platebního rozkazu, neboť směnka, na jejímž základě byl exekuční titul (znějící ve prospěch M. B., a.s.) vydán, není způsobilá prokázat přechod práva ve smyslu § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) a § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá oprávněná vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a která podle jejího názoru spočívá v tom, že odvolací soud návrh na nařízení exekuce zamítl, aniž ji předtím poučil o její povinnosti předložit listiny uvedené v § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.). Dovolání – přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c) a odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb. – je důvodné. Podle § 254 odst. 3 o.s.ř. soud při výkonu rozhodnutí poskytuje účastníkům, jakož i dalším osobám, kterých se výkon rozhodnutí týká, poučení o jejich procesních právech a povinnostech. Podle § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. lze přechod povinnosti nebo přechod či převod práva prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu. Je výrazem ustálené soudní praxe, že nesplní-li oprávněný svou procesní povinnost doložit způsobem uvedeným v ustanovení § 36 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb. přechod práva nebo povinnosti z exekučního titulu, je soud povinen mu poskytnout potřebné poučení (§ 254 odst. 3 o.s.ř.) a vyzvat jej, aby svou procesní povinnost v tomto směru dodatečně splnil v přiměřené lhůtě, kterou mu určí. Teprve poté, co oprávněný ani v dodatečné lhůtě přechod práv nebo povinností neprokáže, rozhodne soud o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1073/96, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 2, ročník 1997 pod č. 13, nebo odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2824/2004, uveřejněného v Soudní judikatuře č. 5, ročník 2005 pod č. 80). Této zásady odvolací soud v projednávané věci zjevně nedbal a návrh na nařízení exekuce (z důvodu nedoložení přechodu vymáhaného nároku) zamítl, aniž dovolatelku o nedostatcích předložených listin poučil a dal jí možnost tyto nedostatky odstranit. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.). O nákladech dovolacího řízení rozhodne podle výsledku dalšího řízení buď soud (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.) nebo soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 9. srpna 2007 JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu