20 Cdo 3384/2006
V PLATNOSTINejvyšší soud odmítl dovolání povinného proti usnesení krajského soudu, které potvrdilo opravné usnesení okresního soudu. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože napadnuté usnesení nebylo rozhodnutím ve věci samé. Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. není dovolání možné proti usnesení, které upravuje pouze formální otázku, jako je oprava jména povinného. Soud se opřel o své vlastní rozhodnutí a ustanovení o.s.ř. bez odkazu na jiná rozhodnutí.
Rubrum
20 Cdo 3384/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné společnosti Z. I., s.r.o., proti povinnému A. V., pro 37.662,- Kč s přísl., vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 92 Nc 10329/2004, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2005, č.j. 9 Co 1333/2005-36, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil opravné usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 31. 5. 2005, č.j. 92 Nc 10329/2004-25, jímž bylo v záhlaví usnesení téhož soudu ze dne 16. 8. 2004, č.j. 92 Nc 10329/2004-11, opraveno jméno povinného tak, že správně zní A. V. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o usnesení odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. dovolání není přípustné, neboť jím napadené usnesení není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/1997 pod č. 88). Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože usnesení, jímž bylo potvrzeno opravné usnesení soudu prvního stupně, v jejich taxativních výčtech není vyjmenováno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 26 Co 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 10/2002 pod č. 196). Nejvyšší soud proto dovolání – aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení dovolatelů (§ 241b odst. 2 o.s.ř.) – odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. července 2007 JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu