20 Cdo 3411/2006
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání povinného proti usnesení krajského soudu, které potvrdilo rozhodnutí okresního soudu o odmítnutí odvolání jako opožděného. Soud uvedl, že dovolání není přípustné podle § 237 až § 239 o.s.ř., protože se nejedná o případ, kdy by bylo rozhodnuto o žalobě nebo návrhu na zahájení řízení. Důvodem je, že soud prvního stupně rozhodl o odmítnutí odvolání z důvodu opožděnosti, což není významnou věcí podle ustanovení o přípustnosti dovolání. Soud také upozornil, že přípustnost dovolání nevyplývá ani z § 239 odst. 3 o.s.ř., protože rozhodnutí nebylo o potvrzení odmítnutí žaloby či jiného návrhu.
Rubrum
20 Cdo 3411/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného statutárního města B., proti povinnému J. B., pro 2 400,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 9 NcE 1173/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2006, č.j. 12 Co 846/2005-20, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: Povinný napadl dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým krajský soud potvrdil usnesení ze dne 16. 9. 2005, č.j. 9 NcE 1173/2005-9, jímž okresní soud podle ustanovení § 208 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), odmítl jeho odvolání proti usnesení o nařízení exekuce jako opožděné. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 o.s.ř. není dána již proto, že rozhodnutím odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení, kterým by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61). Dovolání není přípustné ani podle § 238 a § 238a o.s.ř., neboť usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto v žádné z věcí, jež jsou zde vyjmenovány. Přípustnost dovolání rovněž nevyplývá z § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř., protože nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené, a nelze ji dovodit ani z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř.; podle uvedeného ustanovení lze dovolání podat jen tehdy, bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byla postupem podle § 43 o.s.ř. odmítnuta žaloba, případně jímž byl odmítnut jiný návrh na zahájení řízení, a nikoliv odmítl-li soud prvního stupně odvolání pro opožděnost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 5/2003 pod č. 41). Protože dovolání není podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu přípustné, Nejvyšší soud je – aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení (§ 241b odst. 2 o.s.ř.) – odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). O případných nákladech vzniklých oprávněné v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 25. dubna 2007 JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r. předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.