20 Cdo 3421/2007

Rubrum

20 Cdo 3421/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného I. K., zastoupeného advokátem, proti povinnému V. S., zemřelému, pro částku 79.829,53 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 17 Nc 3488/2003, o dovolání JUDr. I. R., soudního exekutora, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze 4. 4. 2007, č.j. 35 Co 1403/2006-27, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Soudní exekutor JUDr.

I. R. je povinen zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3470,- Kč k rukám advokáta.

Odůvodnění

: Shora označeným rozhodnutím krajský soud usnesení okresního soudu z 25. 9. 2006, č. j. 17 Nc 3488/2003-15, v I. výroku o zastavení exekuce potvrdil (výrok I.), ve II. výroku, jímž okresní soud k úhradě nákladů exekuce k rukám soudního exekutora zavázal oprávněného, změnil tak, že soudnímu exekutorovi náhradu nákladů exekuce nepřiznal, a rozhodl, že ve vztahu mezi oprávněným a povinným nemá právo na náhradu nákladů řízení žádný z účastníků (výrok II.), a konečně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo ani na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu napadl soudní exekutor – posuzováno podle obsahu podání ze 6. 6. 2007 (č.l. 30) – v měnícím výroku o nákladech exekuce dovoláním (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje proto, že se věc podle jeho názoru „týká většího počtu osob – skupiny exekutorů“), jímž namítá – nebyly-li mu přiznány náklady exekuce – nesprávné právní posouzení věci. Oprávněný navrhl odmítnutí, případně zamítnutí dovolání. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, a – jmenovitě ve vztahu k nákladům exekuce – usnesení téhož soudu z 22. 3. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2740/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70). Nejvyšší soud proto dovolání, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl. Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo oprávněnému podle ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 2610,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem (§ 1 odst. 1, § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4., § 12 odst. 1 písm. a/ bod 1., § 14 odst. 1, § 15 a § 16 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb.), sníženou o 50 % podle § 18 odst. 1 vyhlášky, a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, jakož i DPH ve výši 19 %, tj. částce 553,- Kč. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. března 2009 JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r. předseda senátu