20 Cdo 3550/2006
V PLATNOSTINejvyšší soud České republiky odmítl dovolání povinné proti usnesení odvolacího soudu, které potvrdilo rozhodnutí okresního soudu o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce. Soud se opřel o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné jen v případě, že napadené rozhodnutí má zásadní právní význam. Dovolatelka neuváděla, že by rozhodnutí zasahovalo do právní otázky, jejíž vyřešení by mělo zásadní význam pro právní úpravu. Soud rovněž upozornil, že prodlení v placení zavinil oprávněný, a že výkon exekuce nemůže být zastaven kvůli chybě v úvěrové smlouvě mezi povinnou a stavební spořitelnou.
Rubrum
20 Cdo 3550/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněného H. L., zastoupeného advokátem, proti povinné N. B., zastoupené advokátem, pro 500 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 26 Nc 2205/2005, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2006, č. j. 12 Co 186/2006-61, a č. j. 12 Co 187/2006-61, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud jednak odmítl odvolání povinné proti usnesení ze dne 6. 12. 2005, č.j. 26 Nc 2205/2005-28, jímž okresní soud na návrh oprávněného částečně zastavil do částky 500 000,- Kč exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 6. 5. 2005, č. j. 26 Nc 2205/2005-4, s tím, že exekuce bude nadále vedena pro náklady oprávněného a náklady exekuce (výrok 1. napadeného usnesení), a dále potvrdil usnesení ze dne 25. 1. 2006, č. j. 26 Nc 2205/2005-42, jímž okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení téže exekuce (výrok 2. napadeného usnesení). V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – namítá povinná, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť soud nevzal do úvahy skutečnost, že prodlení platby zavinil sám oprávněný a že částku 100 000,- Kč uhradila o rok dříve. Poukazuje na skutečnost, že v rámci zaplacení dlužné částky oprávněnému uzavřela smlouvu o úvěru s Modrou pyramidou, stavební spořitelnou, a. s. ve výši 600 000,- Kč. Ve stanoveném termínu však chybou oprávněného k plnění nedošlo, neboť Modrá pyramida, a. s. odmítla plnit na účet manželky oprávněného. Až po opakovaných výzvách oprávněný poskytl Modré pyramidě, a. s. číslo svého účtu, na který dne 21. 6. 2005 byla zaplacena částka 591 716,67 Kč oproti ve smíru dohodnuté částce 500 000,- Kč. Dne 27. 6. 2005 uhradila povinná oprávněnému částku 8 238,60 Kč. Spořitelna navíc oprávněnému nabídla bankovní záruku jako jistinu, že dojde k plnění, oprávněný však záruku nepřijal a podal návrh na exekuci. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Ačkoliv dovolatelka ohlásila, že dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu v celém rozsahu, podle jeho obsahu směřuje proti výroku II., jímž odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 25. 1. 2006, č. j. 26 Nc 2205/2005-42, kterým okresní soud zamítl její návrh na zastavení téže exekuce (dovolání proti výroku I. není ani objektivně přípustné, protože se nejedná o usnesení taxativně uvedené v ustanoveních § 238-239 o. s. ř., která upravují přípustnost dovolání proti usnesením; dovolání nelze dovodit ani na základě § 237 odst. 1, neboť se jedná o rozhodnutí nemeritorní). Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. - jež podle § 238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o. s. ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb. a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) - je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.). Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je tudíž pouze důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka neuvádí, v čem spočívá zásadní právní význam a ani hodnocením námitek v něm obsažených k takovému závěru dospět nelze. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí 20 Cdo 420/2006 vysvětlil, že náklady výkonu rozhodnutí (exekuce) představují – spolu s vymáhaným nárokem plynoucím z exekučního titulu – jeho rovněž vymáhanou součást a nebyly-li povinným mimo exekuční rámec oprávněného uhrazeny, není zde důvod k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce). Bylo-li povinné usnesením uloženo zaplatit 23 000,- Kč a současně se exekuce vztahuje na náklady exekutora, který je povinen je vyčíslit v exekučním příkazu, proti němuž jsou přípustné námitky, nelze exekuci zastavit zcela. Změnu nemohou přivodit ani dovolací námitky ohledně nesplnění dluhu, neboť označí-li věřitel dlužníkovi účet, na který má splnit svůj peněžitý závazek, pak zaplatí-li dlužník na tento účet, dojde ke splnění dluhu, ať již je majitelem účtu kdokoli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 33 Odo 679/2003). Okolnost, že se Modrá pyramida, stavební spořitelna, a. s. zdráhala zaplatit úvěr na účet manželky oprávněného, nemůže jít k tíži oprávněného, neboť ten měl právo označit jakýkoli účet, což také učinil ještě před návrhem na exekuci a povinná na tento účet mohla platit s účinky splnění dluhu. Prodlení Modré pyramidy, a. s. s placením, v důsledku něhož oprávněný nakonec podal návrh na exekuci, může založit její odpovědnost za škodu vůči povinné, postupovala-li Modrá pyramida, a. s. v rozporu s úvěrovou smlouvou nebo se zákonem; na náklady exekuce to však nemá žádný vliv, neboť jde výlučně o vztah mezi povinnou a Modrou pyramidou, a. s. Stejně tak je z hlediska přípustnosti dovolání nevýznamná skutečnost, že oprávněný odmítl bankovní záruku nabízenou Modrou pyramidou, a. s.; k tomuto přijetí totiž nebyl povinen. Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádku, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s. ř.). O případných nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. dubna 2008 JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r. předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.