20 Cdo 3866/2008
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl dovolání proti usnesení odvolacího soudu, které potvrdilo nařízení exekuce na základě vykonatelného směnečného platebního rozkazu. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože nebylo prokázáno, že rozhodnutí má zásadní právní význam podle § 237 odst. 3 o.s.ř. Závěr o nezásadním významu rozhodnutí vyplynul z toho, že odvolací soud použil ustálené právní úvahy a nevybočil z běžné soudní praxe. Soud také upřesnil, že námitka promlčení nemá být v řízení o nařízení exekuce, ale až v řízení o jejím zastavení.
Rubrum
20 Cdo 3866/2008 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné Č. z. a r. b. a.s., proti povinnému Ing. A. Š., zastoupenému advokátem, pro 5.512.764,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 14 Nc 10188/2007, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29.2.2008, č.j. 13 Co 87/2008-30, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
: V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 25.9.2007, č.j. 14 Nc 10188/2007-18, jímž obvodní soud nařídil exekuci podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Městského soudu v Praze z 27.9.2001, č.j. Sm 596/2001-8, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze z 7.7.2003, č.j. 50 Cm 310/2001-61. Odvolací soud dospěl k závěru, že vymáhaná pohledávka není promlčena, neboť práva vyplývající z obchodních vztahů pravomocně přiznaná v soudním řízení se promlčují v deseti letech ode dne, kdy tato promlčecí lhůta začala běžet poprvé (§ 408 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obch. zák.“). V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – povinný namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Je přesvědčen, že na promlčení práva přiznaného pravomocným rozhodnutím „nemá obchodní zákoník výslovné ustanovení o promlčecí době“, a návrh na nařízení exekuce tak musí být dle jeho názoru podán ve tříleté promlčecí době počítané od splatnosti předmětné směnky. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. – jež podle § 238a odst. 2 o.s.ř. platí obdobně a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“) – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Povinný však argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesl, a ani hodnocením obsahu dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů, a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování rozhodných otázek uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe. Jak plyne z ustanovení § 261 a následujících o.s.ř., soud při věcném posuzování návrhu na exekuci zkoumá pouze to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného (§ 263 odst. 1 o.s.ř.), zda k vydobytí peněžité pohledávky nepostačuje exekuce nařízená nebo navržená jiným způsobem (§ 263 odst. 2 o.s.ř.) a zda právo není prekludováno. Pokud jde o námitku promlčení, ta nemůže mít význam již v řízení o nařízení exekuce, nýbrž teprve v řízení o jejím zastavení (srov. zprávu Cpj 159/79, publikovanou ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 1981 pod poř. č. 21, str. 189/527). Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). O nákladech vzniklých oprávněnému v dovolacím řízení rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. června 2009 JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.