Nejvyšší soud · Usnesení

20 Cdo 394/2009

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2009-06-29 · ECLI:CZ:NS:2009:20.CDO.394.2009.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud odmítl dovolání manželky povinného, protože bylo podáno po uplynutí lhůty. Lhůta k podání dovolání trvala dva měsíce od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Posledním dnem lhůty bylo 24. března, kdy dovolání nebylo podáno. Soud se nezabýval dalšími námitkami, protože dovolání bylo opožděné.

Rubrum

20 Cdo 394/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné Č. P., s. r. o., proti povinnému F. K., za účasti manželky povinného E. K., zastoupené advokátem, pro 130 446,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 6 Nc 1284/2006, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 12. 2006, č. j. 40 Co 1668/2006-44, takto:

Výrok

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění

: V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. 7. 2006, č. j. 6 Nc 1284/2006-9 ve znění opravného usnesení ze dne 25. 10. 2006, č. j. 6 Nc 1284/2006-31, kterým byla nařízena exekuce podle vykonatelného rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2005, č. j. 16 Cm 34/2002-51, k uspokojení pohledávky 130 446,80 Kč s příslušenstvím a exekucí byl pověřen soudní exekutor. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla manželka povinného dovoláním. Dovolání je opožděné. Účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, popřípadě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 1, věta první, odst. 2, věta druhá, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“). Lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2, věta první, o. s. ř.). Ve smyslu ustanovení § 57 odst. 2, věty první a druhé, o. s. ř. končí běh lhůty k podání dovolání uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce; připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (§ 57 odst. 3 o. s. ř.). V projednávané věci byl stejnopis písemného vyhotovení usnesení odvolacího soudu – obsahující správné poučení o lhůtě k dovolání – doručen manželce povinného dne 24. 1. 2008. Dovolání odevzdala manželka povinného k doručení soudu prvního stupně na poště v M. v úterý 25. 3. 2008. Posledním dnem lhůty, v níž mohla manželka povinného dovolání učinit u soudu, popřípadě podat k přepravě orgánu, který má povinnost je doručit, bylo pondělí 24. 3. 2008; dovolání tedy bylo podáno po uplynutí lhůty stanovené v § 240 odst. 1, větě první, o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání jako opožděné odmítl (§ 243b odst. 5, věta první, § 218a o. s. ř.) Z toho důvodu se již ani nezabýval nedostatkem povinného zastoupení v dovolacím řízení, jejž zvolená právní zástupkyně dovolatelky přes výzvu soudu ze dne 15. 9. 2008, č. j. 6 Nc 1284/2006-57, doposud neodstranila, neboť neučinila úkon, jímž by se s dovoláním podaným samotnou účastnicí ztotožnila, nebo toto dovolání doplnila či nahradila vlastním podáním, pouze požádala o prodloužení lhůty k odstranění vad podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 6, ročník 2000 pod č. 64). O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 29. června 2009 JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (4)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.