20 Cdo 4014/2019

Rubrum

20 Cdo 4014/2019 citace citace s ECLI Právní věta: Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 1. 2020 Spisová značka:20 Cdo 4014/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:

20. CDO.4014.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Odklad právní moci Dotčené předpisy:§ 243 písm. b) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:30. 1. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 20 Cdo 4014/2019-214 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Karla Svobody, Ph.D., v exekuční věci oprávněného Finančního úřadu pro Jihomoravský kraj, se sídlem v Brně, nám. Svobody č. 4, proti povinnému V. A., narozenému dne XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Radanou Bužkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Údolní č. 48, pro 4 568 381,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 16 EXE 7722/2010, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. srpna 2019, č. j. 26 Co 408/2018-181, takto:

Výrok

Právní moc usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. srpna 2019, č. j. 26 Co 408/2018-181, se odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání povinného podaného proti tomuto usnesení.

Odůvodnění

Okresní soud ve Znojmě usnesením ze dne 24. září 2018, č. j. 16 EXE 7722/2010-158, zcela zastavil exekuci vedenou proti povinnému (výrok I.), rozhodl, že oprávněný je povinen nahradit povinnému na nákladech řízení 131 188,20 Kč (výrok II.) a soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce 7 920 Kč (výrok III.). Krajský soud v Brně k odvolání oprávněného usnesením ze dne 29. srpna 2019, č. j. 26 Co 376/2017-181, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil v rozsahu výroku I., jímž bylo rozhodnuto o zastavení exekuce co do dlužné jistiny daně v částce 948 912,40 Kč (první výrok) a dále rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na zastavení exekuce co do rozsahu přesahujícího rámec prvního výroku, tedy co do penále v částce 3 619 469 Kč se zamítá (druhý výrok). Dále odvolací soud změnil výroky II. a III. soudu prvního stupně tak, že oprávněnému se ukládá zaplatit povinnému na náhradě nákladů exekuce 53 784,50 Kč (třetí výrok) a konečně rozhodl, že povinnému se nepřiznává náhrada nákladů řízení před odvolacím soudem (čtvrtý výrok). Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání a současně navrhl, aby dovolací soud odložil právní moc napadeného rozhodnutí. Povinný uvedl, že exekuce proti povinnému byla zahájena dne 18. března 2011 s tím, že bezodkladně poté podal povinný návrh na její zastavení. O tomto návrhu soudy nižších stupňů rozhodovaly každý celkem třikrát s tím, že v září roku 2018 soud prvního stupně exekuci zcela zastavil a soud odvolací rovněž shledal důvody pro zastavení exekuce a to pro její zjevnou nespravedlnost a nepřípustnost, byť jen z části. Je tedy zřejmé, že otázky, které jsou předmětem námitek povinného, nejsou svévolným nebo zřejmě bezúspěšným uplatňováním nebo bráněním práva, nýbrž jde o otázky právně dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu v převážné míře neřešené. Vymáhaný nárok ve výši 3 619 469 Kč je nad finanční možnosti povinného, který kromě důchodu nemá jiných příjmů. Povinný a jeho manželka jsou vlastníky nemovitých věcí, z nichž větší hodnotu má pouze rodinný dům, ve kterém rodina bydlí. Soudní exekutor již přitom jmenoval znalce za účelem dražby tohoto domu. Povinný má za to, že jsou zde důvody pro zastavení exekuce i ve vztahu k příslušenství daně, má za to, že stejně tak jako samotná daň i její příslušenství je prekludováno. Jelikož je však již rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce v právní moci, může exekutor přistoupit k provedení exekučních příkazů, tzn. mj. k prodeji nemovitosti, ve které povinný a jeho rodina žije. Z těchto důvodů se povinný cítí být přímo ohrožen na svých právech. Nejvyšší soud postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 243 písm. b) o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Nejvyšší soud, aniž by předjímal výsledek dovolacího řízení, dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro odklad právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, a rozhodl shora uvedeným výrokem.

Poučení

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 7. 1. 2020 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu