20 Cdo 4203/2007

Rubrum

20 Cdo 4203/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Petra Šabaty v exekuční věci oprávněné B. M., zastoupené advokátem, proti povinné Č. k. u., z. s. p. o., zastoupené advokátem, pro 14.825,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 123 Nc 6107/2006, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2007, č.j. 11 Co 419/2006-27, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Obvodní soud usnesením ze dne 22. 3. 2006. č.j. 123 Nc 6107/2006-5, ve znění opravného usnesení ze dne 25. 4. 2006, č.j. 123 Nc 6107/2006-11, nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 7. 6. 2005, č.j. 31 C 28/99-89, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2005, č.j. 11 Co 455/2005-106, k vydobytí pohledávky ve výši 14.825,- Kč, jakož i nákladů exekučního řízení, exekuci, jejímž provedením pověřil Mgr. O. K., soudního exekutora. V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud usnesení soudu prvního stupně, s odkazem na ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), změnil tak, že z důvodu neexistence pravomocného a vykonatelného exekučního titulu návrh na nařízení exekuce a pověření soudního exekutora zamítl (výrok I.), rozhodl, že oprávněná je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi odměnu ve výši, kterou určí soud prvního stupně samostatným usnesením (výrok II.), a zároveň uložil oprávněné zaplatit povinné náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 3.600,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení (výrok IV.); výrokem pod bodem III. nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná ve výroku II. o nákladech exekuce a ve výroku IV. o nákladech odvolacího řízení dovoláním, majíc za to, že „v nákladových výrocích odvolací soud věc nesprávně posoudil“. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání nezakládají, protože rozhodnutí o nákladech řízení, a tedy ani rozhodnutí o nákladech exekuce (§ 87 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů) v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Dovolání není přípustné ani podle § 237 odst. 1 o. s. ř., neboť případům zde vypočteným je společné, že musí jít o rozhodnutí ve věci samé; jím však uvedené usnesení není (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10/1998 pod poř. č. 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11/1997 pod poř. č. 88). Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že povinnému, jenž by jinak měl podle § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 o. s. ř. právo na jejich náhradu, náklady v tomto stádiu řízení nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. ledna 2008 JUDr. Pavel K r b e k , v. r. předseda senátu