20 Cdo 434/2004

Rubrum

20 Cdo 434/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné O. p., a.s., proti povinné P., s.r.o., zastoupené advokátkou, pro 246.960,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 19 Nc 7689/2002, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. 25 Co 291/2003-39, ze dne 29. 8. 2003, takto:

Výrok

I. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2002, č.j. 25 Co 291/2003-39, pokud jím bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 25. 11. 2002, č.j. 19 Nc 7689/2002-28, o zamítnutí návrhu na odklad exekuce, se odmítá.

II. Jinak se dovolání zamítá.

Odůvodnění

: Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 25. 11. 2002, č.j. 19 Nc 7689/2002-28, kterým obvodní soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce a odklad exekuce. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že důvod k zastavení exekuce není dán, neboť vymáhané právo není promlčeno. Jestliže předmětem nalézacího řízení byly nároky oprávněné vzniklé před účinností zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“) a nalézací soud je posuzoval ve smyslu ustanovení § 763 odst. l obch. zák. podle zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „hosp. zák.“), je třeba i běh promlčecích lhůt vážících se k tomuto vymáhanému právu posuzovat podle zákona č. 109/1961 Sb., konkrétně ustanovení § 131b odst.

5. V dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. l písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen“o.s.ř.“), dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně posuzoval běh promlčecí lhůty podle ustanovení § 763 odst. 2 obch. zák a nevypořádal se s její námitkou, že již uplynula „horní hranice“ promlčecí doby stanovené v § 408 obch. zák. Závazkový vztah mezi účastníky vznikl za účinnosti hospodářského zákoníku, proto promlčecí lhůta práva na zaplacení byla podle § 131a hosp. zák. tříletá a v daném případě začala běžet 21. 5. 1991, resp. 6. 5. 1991, tedy přede dnem účinnosti obch. zák. I v takovém případě by však promlčecí lhůta stanovená v § 131b odst. 2 hosp. zák. uplynula před podáním návrhu na výkon exekučního titulu. Protože se však podkladové rozhodnutí stalo vykonatelným dne 23. 2. 1997, nelze na běh promlčecí lhůty aplikovat ustanovení § 131b odst. 5 hosp. zák., ale je třeba vycházet z ustanovení § 408 obch. zák. Pokud byl návrh na exekuci podán až v listopadu 2002, je námitka promlčení vznesena oprávněně. Navrhla proto, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce – § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“/) je dovolání přípustné jen v případech uvedených v § 238a odst. l písm. c/ až g/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a dále v § 239 o.s.ř. Protože rozhodnutí o odkladu výkonu rozhodnutí není mezi vyjmenovanými usneseními, dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na odklad výkonu rozhodnutí, nelze podat. Jestliže přípustnost dovolání upravuje zákon, nemůže její přípustnost založit ani nesprávné poučení odvolacího soudu. Nejvyšší soud proto v uvedeném rozsahu odvolání povinné odmítl (§ 243b odst. 5, § 218 písm. c/ o.s.ř.). Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh na zastavení exekuce je podle § 238a odst. l písm. d/, odst. 2, ve spojení s § 237 odst. l písm. c/ o.s.ř. a § 130 zákona č. 120/2001 Sb. přípustné (otázka promlčení práva na soudní výkon rozhodnutí z intertemporálního hlediska § 763 obch. zák. dovolacím soudem dosud řešena nebyla), není však důvodné. Podle § 763 odst. l věty první obch. zák. tímto zákonem se řídí právní vztahy, které vznikly ode dne jeho účinnosti. Právní vztahy vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona a práva z nich vzniklá, jako i práva z odpovědnosti za porušení závazků z hospodářských a jiných smluv uzavřených přede dnem účinnosti tohoto zákona se řídi dosavadními předpisy. Podle § 763 odst. 2 obch. zák. podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty, které začaly běžet přede dnem účinnosti tohoto zákona, jako i lhůty pro uplatnění práv, která se podle předchozího odstavce řídí dosavadními předpisy, i když začnou běžet po účinnosti tohoto zákona. Rozsudkem Krajského obchodního soudu v Praze č.j. 37 Cm 577/92-47, ze dne 23. 1. 1997, bylo povinnému uloženo zaplatit oprávněnému 230.804,- Kč, 16.156,- Kč a na náhradě nákladů řízení 33.517,- Kč, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Pro určení, podle jakého právního předpisu se v souzené věci bude posuzovat promlčecí lhůta k vymožení práva přiznaného pravomocným rozhodnutím soudu, je podstatné, podle jakého právního předpisu byl posuzován právní vztah mezi účastníky v nalézacím řízení. Předmětem sporu byly nároky vzniklé před účinností obchodního zákoníku (nezaplacení ceny papíru dodaného na základě objednávek č. 58/91 a 60/91 ze dne 3. 4. 1991 a 10. 4. 1991), jež bylo proto třeba podle § 763 odst. l obch. zák. posuzovat podle hospodářského zákoníku. Řídí-li se podle dosavadních právních předpisů i lhůty pro uplatnění práv, která se podle předchozího odstavce řídí dosavadními předpisy, i když začnou běžet po účinnosti obchodního zákoníku (§ 763 odst. 2 obch. zák.), tedy i lhůta k uplatnění pravomocným rozhodnutím přiznaného práva, posuzuje se podle hospodářského zákoníku také promlčecí lhůta. Podle § 131b odst. 5 hosp. zák. bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu, je promlčecí lhůta desetiletá a běží ode dne, kdy mělo být plněno. Shora uvedený rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze, který je v souzené věci exekučním titulem, nabyl právní moci dne 19. 2. 1997 a uplynutím třídenní lhůty k plnění se stal vykonatelným. Jestliže exekuční řízení bylo zahájeno dne 19. 11. 2002, je zřejmé, že desetiletá promlčecí lhůta stanovená v § 131b odst. 5 hosp. zák. nemohla dosud skončit. Protože se povinné prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud bez jednání (§ 234a odst. 1 věta první o.s.ř.) dovolání proti usnesení odvolacího soudu (pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce) jako nedůvodné podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. zamítl. O nákladech, jež oprávněné vznikly v dovolacím řízení, rozhodne soudní exekutor (§ 88 odst. l zákona č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. června 2005 JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu