Nejvyšší soud · Usnesení

20 Cdo 455/2007

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2007-08-09 · ECLI:CZ:NS:2007:20.CDO.455.2007.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud zamítl dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu, které odmítlo odvolání proti zastavení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože napadnuté rozhodnutí nebylo měnící ani potvrzující. Důvodem bylo, že rozhodnutí odvolacího soudu nebylo vymezeno jako přípustný předmět dovolání podle § 237 odst. 1 o.s.ř. Soud rozhodl bez jednání, protože dovolání bylo nepřípustné.

Rubrum

20 Cdo 455/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné ČR – O. s. s. z. v T., proti povinnému L. B., za účasti manželky povinného H. B., pro 15.563,- Kč, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 26 E 707/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 6. 10. 2006, č.j. 15 Co 559/2006-28, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: Shora označeným rozhodnutím krajský soud odmítl dle § 218 písm. b) o.s.ř. odvolání povinného proti usnesení ze dne 14. 3. 2006, č.j. 26 E 707/2005-9, jímž Okresní soud v Táboře zrušil své předchozí usnesení ze dne 14. 11. 2005, č.j. 26 E 707/2005-4 o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí ohledně částky 11.964,- Kč a výkon rozhodnutí ohledně této částky zastavil. Pravomocné usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Dovolání není přípustné. Podle § 236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „o.s.ř.“), lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237§ 239 o.s.ř. Ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládají, jelikož rozhodnutí, jímž bylo odvolání odmítnuto jako podané osobou neoprávněnou, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. není dovolání přípustné rovněž, jelikož jím napadené (navíc nemeritorní – srov. též odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 3. října 2002, sp. zn. 26 Cdo 1712/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 10, ročník 2002 pod poř. č. 196) usnesení není rozhodnutím měnícím ani potvrzujícím. Nejvyšší soud proto, aniž se zabýval nedostatkem podmínky řízení podle § 241 o.s.ř. (§ 241b odst. 2 věta druhá o.s.ř.) dovolání bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) podle ustanovení § 243a odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku, proto, že oprávněné, jež by měla právo na jejich náhradu podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., takové náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 9. srpna 2007 JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (2)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.