20 Cdo 4843/2009
V PLATNOSTI- NS 20 Cdo 4843/2009
- ÚS III.ÚS 381/10
Nejvyšší soud odmítl dovolání povinného proti usnesení, kterým bylo zamítnuto jeho žádost o jmenování zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože dotčené rozhodnutí nebylo usnesením ve věci samé, jak to vyžaduje § 237 odst. 1 o. s. ř. Dále se opřel o nesouhlas s výčtem případů, kdy je dovolání přípustné, uvedený v § 238 až § 239 o. s. ř. Soud rozhodl bez nutnosti národního zastoupení a bez výzvy k jednání, což odpovídá § 243b odst. 5 o. s. ř. Žádný účastník nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Rubrum
20 Cdo 4843/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné V. z. p. Č. r., proti povinnému J. K., prodejem movitých věcí pro 44.625,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku- Místku pod sp. zn. 33 E 1456/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 28. 8. 2008, č. j. 66 Co 774/2008-39, takto:
Výrok
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
: Proti shora označenému rozhodnutí, jímž krajský soud potvrdil usnesení ze dne 2. 6. 2008, č. j. 33 E 1456/2006-32 (kterým okresní soud zamítl žádost povinného o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení), podal povinný dovolání. Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.). Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o. s. ř. Podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. není dovolání přípustné, protože usnesení o ustanovení zástupce z řad advokátů v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání není dána ani ustanovením § 237 odst. 1 o. s. ř., jelikož napadené rozhodnutí není usnesením ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10/1998 pod poř. č. 61, příp. usnesení téhož soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11/1997 pod poř. č. 88). Nejvyšší soud proto, aniž vyžadoval splnění podmínky obligatorního zastoupení (srov. § 241b odst. 2 o. s. ř.) a aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle § 243b odst. 5, § 218c o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; oprávněné ve stadiu dovolacího řízení (podle obsahu spisu) žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo, nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 16. prosince 2009 JUDr. Miroslava Jirmanová , v. r. předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.