20 Cdo 5308/2007
V PLATNOSTINejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně, která zamítla návrh povinného na částečné zastavení exekuce úroků z prodlení za dobu po právní moci rozhodnutí, protože tyto nároky se promlčují po třech letech od jejich splatnosti. Soud uvedl, že úroky splatné před právní moci rozhodnutí se promlčují po deseti letech, zatímco úroky splatné po právní moci se promlčují po třech letech. Smluvní pokuta, která není opětující se plněním, se promlčuje po deseti letech od splatnosti. Do volání proti rozhodnutí o smluvní pokutě bylo odmítnuto, protože rozhodnutí bylo správně.
Rubrum
20 Cdo 5308/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného D. s.r.o., zastoupeného advokátkou, proti povinnému P. V., zastoupenému opatrovníkem advokátem, pro 34.112,- Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 5 Nc 596/2003, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2007, č. j. 23 Co 290/2007 - 64, takto :
Výrok
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2007, č. j. 23 Co 290/2007-64, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 3. 2007, č. j. 5 Nc 596/2003-55, pokud jimi bylo rozhodnuto o návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí ohledně 17 % úroku z prodlení z částky 34.112,- Kč za dobu od 14. 8. 1998 do 1. 7. 2000, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá.
Odůvodnění
: V záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 16. 3. 2007, č. j. 5 Nc 596/2003 - 55, jímž obvodní soud zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro část smluvní pokuty a úroků z prodlení (nařízené usnesením tohoto soudu ze dne 3. 7. 2003, č. j. 5 Nc 596/2003 - 11a, podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 24. 6. 1998, sp. zn. 20 C 68/98, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 34.112,- Kč se 17 % úrokem z prodlení od 3. 4. 1997 do zaplacení a dále smluvní pokuty ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení ode dne 3. 4. 1997 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení 6.468,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, jejímž provedením byla pověřena soudní exekutorka JUDr. M. D., Exekutorský úřad v H. K.). Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že návrh povinného odůvodněný vznesenou námitkou promlčení práva na úroky z prodlení ve výši 17 % z částky 34.112,- Kč za dobu od 14. 8. 1998 do 1. 7. 2000 a na smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z částky 34.112,- Kč od 14. 8. 1998 do 1. 7. 2000 (§ 110 odst. 3 obč. zák.) není důvodný, neboť „výklad tohoto ustanovení zastávaný povinným je účelový a nekoresponduje s § 110 odst. 1 o. s. ř., kdy práva přiznaná pravomocným rozhodnutím se promlčují za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno“. Proti tomuto usnesení podal povinný prostřednictvím svého opatrovníka dovolání z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu a namítá, že § 110 odst. 3 obč. zák. nesprávně vyložil. Poukazuje na to, že v nalézacím řízení se jednalo o vztah občanskoprávní, z čehož dovozuje, že § 110 odst. 3 obč. zák. lze v daném případě aplikovat. Má za to, že nabylo-li rozhodnutí nalézacího soudu právní moci dne 13. 8. 1998 a návrh na exekuci byl podán až dne 2. 7. 2003, došlo k promlčení práva na zaplacení 17 % úroku z prodlení z částky 34.112,- Kč za dobu od 14. 8. 1998 do 1. 7. 2000, jakož i práva na smluvní pokutu 0,5 % denně z částky 34.112,- Kč od 14. 8. 1998 do 1. 7. 2000. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání věci podle § 242 o. s. ř. k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., daný tím, že v rozporu s hmotným právem vyřešil povinným v exekučním řízení vznesenou námitku promlčení soudem pravomocně přiznaného práva na zaplacení úroků z prodlení, jejichž splatnost nastala po právní moci podkladového rozhodnutí, a v důsledku toho nesprávně posoudil podmínky pro částečné zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h), odst. 4 o. s. ř.; dovolání je proto v tomto rozsahu přípustné podle § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a je i důvodné. V dalším není dovolání podle § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Podle § 268 odst. l písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod pro který rozhodnutí nelze vykonat. Týká-li se nařízeného výkonu rozhodnutí některý z důvodů zastavení jen zčásti nebo byl-li výkon rozhodnutí nařízen v rozsahu širším, než jaký stačí k uspokojení oprávněného, bude výkon rozhodnutí zastaven částečně (odstavec 4). Podle § 269 odst. 1 o. s. ř. nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh nebo i bez návrhu. Podle § 52 odst. 1 exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Podle § 55 odst. 1 exekučního řádu exekutor nerozhoduje o zastavení exekuce podle ustanovení o zastavení výkonu rozhodnutí (§ 268 a 290 o. s. ř.). V posuzované věci je exekučním titulem vykonatelný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. 6. 1998, sp. zn. 20 C 68/98, který nabyl právní moci dne 13. 8. 1998 a jímž povinnému bylo uloženo zaplatit právnímu předchůdci oprávněného částku 34.112,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 17 % od 3. 4. 1997 do zaplacení a dále smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení ode dne 3. 4. 1997 do zaplacení. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí se podává, že soud posoudil vztah mezi účastníky tohoto řízení jako občanskoprávní, neboť se jednalo o závazek vyplývající ze smlouvy o dílo podle § 631a násl. obč. zák. Podle § 110 odst. 1 věta první obč. zák. bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle tohoto rozhodnutí plněno. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení úroky a opětující se plnění se promlčují po třech letech; jde-li však o práva pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato promlčecí doba, jen pokud jde o úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání. Z ustanovení § 110 odst. 3 obč. zák. vyplývá, že v tříleté promlčecí době se nepromlčuje právo na úroky z prodlení a opětující se plnění, která byla přiznána pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu za dobu minulou, zatímco právo na úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí soudu nebo byla písemně uznána, se promlčují po třech letech. V projednávané věci je proto třeba z hlediska promlčení zvlášť posuzovat právo na úroky z prodlení (mající povahu opětujících se dávek - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. 21 Cdo 681/2006, 21 Cdo 682/2006) splatné do právní moci rozhodnutí soudu, jímž úroky byly přiznány, a zvlášť právo na úroky z prodlení, jejichž splatnost nastala po právní moci tohoto rozhodnutí (srov. též rozsudek bývalého Nejvyššího soudu SSR ze dne 10. 2. 1971, sp. zn. 6 Cz 145/70, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 42, ročník 1971, jehož závěry jsou aplikovatelné i v současné době). Za promlčené bude tedy v daném případě třeba považovat právo na plnění úroků z prodlení splatných po právní moci rozhodnutí soudu, tj. po 13. 8. 1998, a starších než tři roky, počítajíc zpět ode dne podání návrhu na exekuci (dne 2. 7. 2003). Protože smluvní pokuta není - na rozdíl od úroků z prodlení - ani příslušenstvím pohledávky (jedná se o samostatný nárok) ani opětující se dávku, je třeba promlčení práva na zaplacení smluvní pokuty přiznaného pravomocným rozhodnutím soudu, posuzovat podle § 110 odst. 1 věta první obč. zák. a nikoliv podle § 110 odst. 3 obč. zák., jak dovolatel nesprávně namítá. Právo na zaplacení smluvní pokuty přiznané pravomocným rozhodnutím soudu se tudíž promlčuje za deset let ode dne, kdy mělo být podle tohoto rozhodnutí plněno. Nabylo-li tedy v daném případě podkladové rozhodnutí právní moci dne 13. 8. 1998 a návrh na exekuci byl podán dne 2. 7. 2003, není právo na zaplacení smluvní pokuty promlčeno. Ze shora uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu, pokud jím bylo rozhodnuto o návrhu povinného na částečné zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h), odst. 4 o. s. ř. ohledně 17 % úroku z prodlení z částky 34.112,- Kč za dobu od 14. 8. 1998 do 1. 7. 2000, není správné, a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu v tomto rozsahu zrušil (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo v tomto rozsahu zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud v této části i toto rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti výroku usnesení odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok usnesení soudu prvního stupně, jímž byl zamítnut návrh povinného na částečné zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h), odst. 4 o. s. ř. ohledně smluvní pokuty 0,5 % denně z částky 34.112,- Kč od 14. 8. 1998 do 1. 7. 2000, není dovolání podle § 238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť v tomto rozsahu je rozhodnutí odvolacího soudu správné a v souladu s hmotným i procesním právem. Nejvyšší soud proto v uvedené části usnesení soudu prvního stupně podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Právní názor uvedený v tomto rozhodnutí je závazný (§ 226 a § 243d odst. 1 o. s. ř.). O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto ve zvláštním režimu (§ 87 a následující exekučního zákona), eventuálně podle § 271 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. listopadu 2009 JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu