20 Cdo 552/2006
V PLATNOSTINejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu, které potvrdilo nařízení exekuce k dodržení zákazu jednat jménem oprávněné. Soud upozornil, že zápis jednatele do obchodního rejstříku má deklaratorní povahu a nemůže být jediným důkazem oprávněnosti jednat. Návrh na nařízení exekuce může být založen pouze na doložené plné moci nebo právní moci zákonem. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno, protože nesprávně posoudilo oprávněnost podání návrhu.
Rubrum
20 Cdo 552/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka v exekuční věci oprávněné K., spol. s r.o., zastoupené advokátkou, proti povinnému P. B., zastoupenému advokátkou, o nařízení exekuce pro dodržování zákazu jednat jménem oprávněné, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 24 Nc 2399/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. září 2005, č. j. 10 Co 548/2005-50, takto:
Výrok
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. září 2005, č. j. 10 Co 548/2005-50 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění
: Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci k vymožení povinnosti povinného dodržovat zákaz jednat jménem oprávněné a jejím provedením pověřil určeného soudního exekutora. Dle odvolacího soudu není soud oprávněn zkoumat, zda povinný svoji povinnost splnil, jelikož v tomto směru vychází z tvrzení oprávněné; tato námitka má své místo v rámci rozhodování o zastavení exekuce. Odvolací soud dále odmítl námitku povinného, podle které návrh na nařízení exekuce podala neoprávněná osoba (odvolaný jednatel oprávněné), poněvadž tento je stále uveden jako jednatel oprávněné v aktuálním výpisu z obchodního rejstříku a o jeho výmazu ještě není pravomocně rozhodnuto. Neobstojí také námitka, že úkony, jimiž mělo dojít k porušení uložených povinností, činil právní zástupce povinného na základě plné moci, která mu byla udělena povinným ještě před nabytím právní moci exekučního titulu, když s tímto jednáním musel (jakožto zmocnitel) souhlasit. Povinný ve svém dovolání namítl, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „o.s.ř.“)], a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Odvolacímu soudu vytýká, že při hodnocení oprávněnosti osoby (jednatele) podat návrh na nařízení exekuce vycházel z konstitutivní povahy zápisu do obchodního rejstříku, který však již neodpovídá právní úpravě, jež se podává z ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon č. 513/1991 Sb.“). Dále namítá, že dvě ze tří jednání, v nichž je oprávněnou spatřováno porušení povinností uložených exekučním titulem povinnému, učinil za oprávněnou její právní zástupce, jehož zmocnění za ní jednat mu bylo uděleno povinným - jakožto jednatelem oprávněné - dne 6. října 2003, tedy přede dnem nabytí právní moci exekučního titulu. Je toho názoru, že uvedeným jednáním nemohl porušit jemu uložený zákaz, neboť účinky exekučního titulu v době realizace ještě nenastaly. Dovolání je v dané věci přípustné. Podle § 130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), platí, že tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 238a odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce); ustanovení § 237 odst. 1 a 3 zde platí obdobně (odstavec 2). Z uvedeného plyne, že dovolání proti těmto usnesením je přípustné za předpokladu, že jsou splněny podmínky (jedna z nich), vyslovené v § 237 odst. 1 písm. a) až c) o.s.ř. Jelikož napadené usnesení není měnícím (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ani potvrzujícím poté, co předchozí (jiné) rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem zrušeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.), přichází v úvahu - k založení přípustnosti dovolání - toliko ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Aby mohlo být dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., musel by dovolací soud dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadního významu. Podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem. Protože - jak vyplývá z uvedeného - dovolání může být podle ustanovení § 237 odst.1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu především z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]; z důvodu uvedeného v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen za předpokladu, že tvrzená vada řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je bezprostředním důsledkem řešení otázky procesněprávní povahy. A o takový případ se v dané věci jedná, neboť otázku po právní stránce zásadního významu, kterou dovolatel ve svém dovolání ohlašuje, je nutno spatřovat v důvodu, jenž vedl odvolací soud k jeho nesouhlasu s odvolací námitkou, podle které měla návrh na nařízení výkonu rozhodnutí podat osoba, jež nebyla oprávněna jednat za oprávněnou. Odvolací soud tu při řešení otázky bezvadnosti návrhu - v rovině zkoumání oprávnění fyzických osob jednat za právnickou osobu - zjevně vycházel z právního názoru založeného na výkladu takové povahy zápisu jednatele společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku, jenž mu neumožnil přihlédnout k odvolacímu důvodu směřujícímu k výtce nedostatku řádného návrhu (§ 205 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.) Takovou otázku, tj. možnost přezkumu prokázání oprávnění výpisem z obchodního rejstříku, posoudil totiž odvolací soud – jakkoli šlo o otázku procesní povahy založenou na relativně autonomní procesní úpravě vyjádřené v § 21 o.s.ř. - v rozporu s hmotným právem. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb. ustanovení obchodního zákoníku o jednotlivých obchodních společnostech a družstvu určují statutární orgán, jehož jednání je jednáním podnikatele. Podle § 133 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb. jmenuje jednatele společnosti s ručením omezeným valná hromada z řad společníků nebo jiných fyzických osob. Podle § 134 věty první uvedeného zákona platí, že jednateli náleží obchodní vedení společnosti. V soudní judikatuře a ani v právní teorii není sporu o tom, že při posuzování řádnosti návrhu na nařízení exekuce soud – vedle dalšího – také zkoumá, zda-li v případě právnických osob za osobu oprávněnou jedná ten, kdo je k tomu ze zákona (§ 21 o.s.ř.) oprávněn (statutární orgán), popř. jinak smluvně zmocněn. Podává-li pak navrhovatel (oprávněný) návrh na nařízení exekuce v zastoupení zmocněncem (§ 24 o.s.ř.), je nutné, aby toto zastoupení bylo doloženo plnou mocí, udělenou písemně nebo ústně do protokolu tím, kdo je za právnickou osobu oprávněn jednat; absence řádné plné moci je považována za nedostatek podmínky řízení, který lze postupem předjímaným § 104 odst. 2 o.s.ř. odstranit (srov. Kůrka, V., Drápal, L.,: Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha, a.s., 2004, str. 191). Lze připustit, že se v soudní praxi při zjišťování osob oprávněných jednat za právnickou osobu (statutární orgán) zhusta vychází ze stavu zjišťovaného z aktuálního výpisu z obchodního rejstříku; vždy však s tím rizikem, že tento stav nemusí odpovídat stavu skutečnému. Jak správně zdůraznil ve svém podání dovolatel, od 1. července 1996, kdy vstoupila v účinnost novela obchodního zákoníku č. 142/1996 Sb., je nezbytné – s ohledem na aktuální znění ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb. – považovat zápis jednatele společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku za zápis mající deklaratorní povahu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. června 2001, sp. zn. 29 Cdo 3025/2000, publikované v časopise Soudní judikatura č. 11/2001, pod poř. č. 137). Požadavku uvedenému v § 21 odst. 5 o.s.ř. aby každý, kdo jedná za právnickou osobu, své oprávnění prokázal, odpovídá povinnost soudu prostředky, jimiž fyzická osoba své oprávnění prokazuje, vyhodnotit. Názor odvolacího soudu, dle nějž je povinnost osoby uvedené v § 21 odst. 1 o.s.ř. vždy splněna předložením výpisu z obchodního rejstříku obsahujícího tvrzený údaj bez ohledu na zpochybnění správnosti takového údaje, není ve svém absolutním závěru správný a vedl by ve svém důsledku k vytvoření stavu, v němž by i při zjištění opaku takto tvrzeného stavu nebylo možno řízení zahájené k návrhu podepsanému neoprávněnou osobu ukončit procesně, nýbrž vždy jen věcně. Pokud povinný ve svém odvolání namítal, že osoba, jež prostřednictvím právního zástupce podala jménem oprávněné návrh na nařízení exekuce, nebyla k tomuto oprávněna s poukazem na skutečnost, že byla z funkce jednatele odvolána valnou hromadou, musel odvolací soud dané námitky vzít do úvahy a náležitě se s nimi vypořádat. Proto pochybil, pokud nezohlednil uplatněnou procesní námitku povinného a pokud pro případ její důvodnosti nevedl řízení k postupu předvídanému v § 104 odst. 1 o.s.ř. Oproti tomu k dalším námitkám dovolatele dovolací soud připomíná, že z jeho strany již bylo opakovaně zdůrazněno, že při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce se soud nezabývá a nemůže zabývat tím, zda povinnost uložená rozhodnutím (jiným titulem) povinnému byla splněna, popř. zda ve smyslu § 351 odst. 1 o.s.ř. (§ 73 zákona č. 120/2001 Sb.) „jinou“ povinnost porušil nebo se jí nepodrobil nebo ta jinak zanikla, popřípadě v jakém rozsahu; v tomto směru soud vychází z tvrzení oprávněného (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 18. února 1981, Cpj 159/79, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10/1981, pod poř. č. 21, str. 187/525). Tato skutková okolnost je uplatnitelná a přísluší o ní rozhodovat pouze v režimu daném § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř., důkaz opaku tohoto tvrzení musí tedy poskytnout povinný v případném řízení o zastavení výkonu rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2005, sp. zn. 20 Cdo 876/2004, uveřejněné v Soudní judikatuře č. 6/2005, pod poř. č. 101). Právní názor odvolacího soudu pojící se k povaze zápisu jednatele do obchodního rejstříku, který mu neumožnil přezkum důvodnosti námitky povinného, tedy správný není, a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. v tomto případě dovolatel uplatnil právem. Dovoláním napadené rozhodnutí proto Nejvyšší soud zrušil, a odvolacímu soudu věc vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, 3 o.s.ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§ 243d odst. 1, věta první za středníkem, o.s.ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle ustanovení § 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 17. května 2006 JUDr. František I š t v á n e k , v. r. předseda senátu