20 Cdo 62/2006
V PLATNOSTINejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil k dalšímu řízení. Soud upozornil, že bezpodílové spoluvlastnictví manželů se podle § 149 odst. 4 obč. zák. vypořádalo zákonnou domněnkou po uplynutí tří let od jeho zániku. Odvolací soud nesprávně neposoudil možnost vypořádání na základě této právní normy. Rozsudek byl zrušen kvůli neúplnému právnímu posouzení. Věc se vrací k novému projednání.
Rubrum
20 Cdo 62/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně E. V., zastoupené advokátem, proti žalované F. T. B.V., zastoupené advokátem, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 132/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2005, č.j. 18 Co 97/2005-49, takto:
Výrok
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2005, č.j. 18 Co 97/2005-49, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění
: V záhlaví uvedeným rozsudkem městský soud potvrdil rozsudek ze dne 23. 11. 2004, č.j. 11 C 132/2004-36, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu na vyloučení movitých věcí z exekuce vedené u něj ve prospěch žalované proti povinnému R. V. pod sp. zn. Nc 949/2003. Na rozdíl od soudu prvního stupně zaujal právní názor, že bylo-li bezpodílové spoluvlastnictví manželů již vypořádáno, nelze vést exekuci proti jednomu z manželů na majetek, jenž podle vypořádání připadl druhému manželu. V souzené věci nicméně k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví dosud nedošlo, neboť dohoda o jeho vypořádání, datovaná 20. 3. 1997, je ohledně movitých věcí neplatná vzhledem k tomu, že byla uzavřena před právní mocí rozsudku o zrušení bezpodílového spoluvlastnictví (jež nastala dne 8. 4. 1997). Dne 24. 11. 1997 došlo pouze k ověření podpisů připojených k dohodě již 20. 3. 1997. V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) – namítá žalobkyně, že odvolací soud posoudil otázku vypořádání movitých věcí v rozporu s hmotným právem. I kdyby movité věci nebyly mezi manžely V. platnou dohodou vypořádány, došlo dne 9. 4. 2000, tedy tři roky po právní moci rozsudku o zrušení jejich bezpodílového spoluvlastnictví, k vypořádání zákonnou domněnkou podle § 150 odst. 4 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Je ovšem přesvědčena, že bezpodílové spoluvlastnictví bylo vypořádáno již 24. 11. 1997; právní úkon tehdy uzavřený není potvrzením ve smyslu § 148 odst. 2 obč. zák., nýbrž dohodou o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Tato dohoda nebyla uzavřena 20. 3. 1997, neboť toho dne nebyla podepsána; byl připraven pouze její předběžný nezávazný koncept. Byla podepsána až 24. 11. 1997, což jednoznačně vyplývá z ověřovacích razítek. Teprve v okamžiku připojení ověřených podpisů byla dovršena vůle manželů V. vypořádat zaniklé bezpodílové spoluvlastnictví tak, jak je v textu dohody uvedeno. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud věc projednal a rozhodl o ní podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.). Dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 o.s.ř. přípustné, neboť napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, daný tím, že odvolací soud posoudil otázku vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví dovolatelky a jejího manžela v rozporu s hmotným právem. Podle § 149 odst. 4 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998, nedošlo-li do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebylo-li bezpodílové spoluvlastnictví manželů na návrh podaný do tří let od jeho zániku vypořádáno rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci z bezpodílového spoluvlastnictví pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, manželům společných. V souzené věci dospěl odvolací soud k závěru, že bezpodílové spoluvlastnictví dovolatelky a R. V. vzhledem k neplatnosti dohody datované 20. 3. 1997 dosud nebylo vypořádáno. Pominul ovšem, že v takovém případě dojde k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví uplynutím tří let od jeho zániku na základě nevyvratitelné domněnky podle § 149 odst. 4 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998. Jestliže odvolací soud věc z hlediska tohoto ustanovení neposoudil, je jeho právní posouzení neúplné, a tudíž nesprávné (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2334/2005). Jen pro úplnost lze uvést, že v dovolacím řízení naopak neobstojí námitka (vznesená navíc teprve v dovolání, a tedy v rozporu s ustanovením § 241a odst. 4 o.s.ř.), že dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů byla ve skutečnosti uzavřena až 24. 11. 1997. Touto námitkou – směřující proti správnosti skutkového zjištění odvolacího soudu – je uplatňován dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., který však způsobilým důvodem dovolání přípustného jen podle § 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 o.s.ř. být nemůže. Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. byl nicméně uplatněn právem; Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, a odst. 3, věta první, o.s.ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.). O nákladech dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí ve věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.). Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. září 2006 JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.