20 Cdo 627/2004

Rubrum

20 Cdo 627/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné městské části P., proti povinnému J. Š., zastoupeném advokátem, pro 30.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 25 Nc 11163/2002, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. srpna 2003, č.j. 58 Co 395/2003-16, takto:

Výrok

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

: V záhlaví označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze dne 20. září 2002, č.j. 25 Nc 11163/2002-5, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 nařídil podle rozhodnutí oprávněné ze dne 14. 7. 1995, č.j. 6480/154-95/92, k vymožení pohledávky 30.000,- Kč a exekučních nákladů exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. I. I., soudního exekutora. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že podmínky pro nařízení exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti / exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 6/2002 Sb. (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), byly splněny. K námitce povinného uvedl, že odvolací soud v rámci exekučního řízení již nemůže přezkoumávat, zda měl být exekuční titul vydán proti jiné osobě. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení § 238a odst. l písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), a důvodnost shledával v nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Namítá, že odvolací soud rozhodnutí, kterým mu byla uložena pokuta, posuzoval nesprávně „pouze z hlediska obecné odpovědnosti upravené v § 42O obč. zák., a tedy z hlediska formálního, ačkoliv měla být po právní stránce posuzována podle příslušných ustanovení zákona č. 71/1967 Sb. a dle dalších zákonných ustanovení, které zakládají objektivní odpovědnost provozovatele restauračního provozu“. Protože není majitelem ani provozovatelem restaurace, žádal, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. l o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Je-li napadeným rozhodnutím – jako v souzené věci – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce, viz § 130 zákona č. 120/2001 Sb.), je dovolání ve smyslu § 238a odst. l písm. c/ o.s.ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. l písm. b/ nebo c/ o.s.ř. (srov. § 238a odst. 2 o.s.ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. l písm. b/ o.s.ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. l písm. c/ o.s.ř., která ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). V projednávaném případě nejsou podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. l písm. c/ o.s.ř. splněny. Podle ustanovení § 44 odst. 2 věty první zákona č. 120/2001 Sb. totiž soud nařídí exekuci, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro její nařízení (tj. existence vykonatelného podkladového rozhodnutí /exekučního titulu/ přiznávajícího právo, jež není prekludováno, věcná legitimace účastníků a okolnost, že rozsah, v jakém je navrhována, postačí k uspokojení oprávněného). Věcnou správnost exekučního titulu soud přezkoumávat nemůže (námitka dovolatele je tudíž bezcenná), Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je bez jednání (§ 243a odst. l, věta první, o.s.ř.) odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.). O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. (oprávněné, která by měla právo na jejich náhradu, v tomto stadiu náklady nevznikly). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. srpna 2004 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu