20 Cdo 634/2009

Plný text

20 Cdo 634/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného G. S., s.r.o., zastoupeného advokátem, proti povinné J. D., zastoupené advokátkou, pro 8.330,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 4 Nc 26/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. června 2008, č. j. 17 Co 261/2008-21, takto: Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) : Shora označeným usnesením ze dne 26. 6. 2008, č. j. 17 Co 261/2008-21, krajský soud potvrdil usnesení ze dne 15. 1. 2008, č. j. 4 Nc 26/2008-4, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci na majetek povinné podle vykonatelného platebního rozkazu téhož soudu ze dne 20. 3. 2006, č. j. 27 Ro 153/2006-13, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 8.330,- Kč s příslušenstvím, pro náklady předcházejícího řízení v částce 600,- Kč a náklady exekuce, jejímž provedením pověřil soudní exekutorku JUDr. J. F. Odvolací námitky povinné, spočívající v nemožnosti provést exekuci pro předchozí prohlášení konkursu na majetek povinné, shledal pro nařízení exekuce bezvýznamnými, neboť prohlášení konkursu nebrání nařízení exekuce, nýbrž pouze jejímu provedení. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1318/2000 a sp. zn. 29 Cdo 1546/98 nepřisvědčil ani další námitce povinné o nedostatku její pasivní legitimace, jelikož správce konkursní podstaty nenastupuje do všech práv povinné a nestává se účastníkem řízení namísto úpadce. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) a § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Za zásadní po právní stránce považuje otázku, zda po prohlášení konkursu je v řízení o návrhu na nařízení exekuce „aktivně“ (zřejmě myšleno pasivně) legitimován dlužník nebo správce konkursní podstaty. Má za to, že odvolací soud nesprávně vyložil § 14 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, neboť k účinkům konkursu patří mimo jiné to, že správce konkursní podstaty vstupuje do všech práv a povinností úpadce, a stává se tudíž pasivně legitimovaným subjektem v řízeních týkajících se majetku, který patří do konkursní postaty. Z toho dovozuje, že „návrh na nařízení exekuce neměl být podán a že pohledávka oprávněného měla být přihlášena v rámci přihlášek do konkursního řízení“. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Oprávněná se ve svém vyjádření k dovolání ztotožnila se závěry odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání žalované bylo zamítnuto. Dovolání povinné, jež není přípustné podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., nebylo shledáno přípustným ani podle § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném do 30. 6. 2009, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. Otázku, kdo je po prohlášení konkursu pasivně legitimován v řízení o návrhu na nařízení exekuce - zda úpadce či správce konkursní podstaty - posoudil odvolací soud zcela v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 37/2007, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 29 Cdo 1546/98, a usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 2. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1318/2000, publikované v časopise Soudní judikatura č. 5/2001 pod SJ 69/2001). Dovolání povinné bylo proto podle § 243b odst. 5 věta první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto. O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 2. září 2009 JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu