20 Cdo 813/2013
V PLATNOSTI- NS 20 Cdo 813/2013
- ÚS I.ÚS 4032/13
Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání soudního exekutora proti usnesení Městského soudu v Praze, které potvrdilo rozvrh rozdělované podstaty v exekučním řízení, se odmítá. Soudní exekutor zpochybňoval zařazení pohledávky na náhradu nákladů exekuce do třetí rozvrhové skupiny namísto první, avšak Nejvyšší soud neshledal důvod odchýlit se od své dosavadní judikatury.
Citované zákony (9)
Rubrum
Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto Datum rozhodnutí US: 10.7.2014 20 Cdo 813/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné EMFI Prag s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Minická 635, identifikační číslo osoby 62578758, zastoupené JUDr. Erikou Neumannovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Marie Cibulkové 356/34, proti povinnému J. K., za účasti vydražitele J. L., přihlášených věřitelů Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR, Krajské pobočky pro hl. m. Prahu, se sídlem v Praze 1, Na Perštýně 6, Finančního úřadu ve Slaném, se sídlem ve Slaném, Pod Horou 332, ČR – Okresní správy sociálního zabezpečení Prachatice, se sídlem v Prachaticích, Vodňanská 7, zástavního věřitele CDV-1, Ltd., se sídlem Peterborough Court, 133 Fleet Street, London EC4A 2BB, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupeného JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 15, a pověřeného soudního exekutora JUDr. Milana Usnula, Exekutorský úřad Praha 9, se sídlem v Praze 9, Bryksova 763/46, zastoupeného Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Petrská 1136/12, pro 9.371,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. Nc 291/2002, o dovolání soudního exekutora JUDr. Milana Usnula proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. června 2012, č. j. 16 Co 408/2007-129, takto:
Výrok
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění
Městský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 29. března 2007, č. j. Nc 291/2002-63, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 rozvrhl rozdělovanou podstatu 1,567.000,- Kč tak, že částečně uspokojil pohledávku zástavního věřitele CDV-1 Ltd. ve výši 1,567.000,- Kč (§ 337c odst. 1 písm. c/ o. s. ř.) s tím, že zbytek pohledávky zástavního věřitele 29,318.114,35 Kč zůstává neuspokojen, stejně jako zůstávají neuspokojeny pohledávky oprávněné, soudního exekutora JUDr. M. Usnula, FÚ Slaný, VZP ČR a OSSZ Prachatice. Odvolací soud s přihlédnutím k závaznému právnímu názoru vyslovenému v usnesení Nejvyššího soudu z 24. března 2011, č. j. 20 Cdo 1928/2009-120, dospěl shodně jako soud prvního stupně k závěru, že exekuční řízení realizované na základě usnesení o nařízení exekuce vydaného před 1. 1. 2008 je třeba posoudit podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007. S odkazem na bod XVIII stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb. (účinného do 31. 12. 2007) ze dne 15. 2. 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněného pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož se pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce při exekuci prodejem nemovitostí uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve třetí skupině, uzavřel, že pohledávka soudního exekutora v souzené věci nemůže být uspokojena v první, ale ve třetí skupině, a že pohledávka zástavního věřitele byla přihlášena včas a je zajištěna zástavním právem, proto musí být uspokojena ve třetí skupině v prvním pořadí. Pověřený soudní exekutor v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř., namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvedl, že odvolací soud zařazení pohledávky soudního exekutora k uspokojení z podstaty de facto zdůvodnil pouze odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu, a jeho rozhodnutí proto není řádně odůvodněno. Nesouhlasí s přijatým závěrem soudů. Ačkoli chápe význam a účel stanovisek Nejvyššího soudu, nepovažuje názor v nich vyslovený za výjimečný a nedotknutelný, od něhož se nelze odchýlit. Citované stanovisko postrádá vnitřní konzistenci logičnost, dostatečné právní zdůvodnění a hlubší právní zhodnocení, naopak zaujímá právní závěry, se kterými se nelze ztotožnit a které nebyly nikdy přijaty širokou částí odborné veřejnosti. Dovolatel nesouhlasí se závěrem, že náklady exekuce jsou srovnatelné s pohledávkou oprávněného, neboť jsou pohledávkami zcela odlišného charakteru co do subjektu, kterému nárok svědčí, i co do právního důvodu vzniku nároku. Jestliže soudní exekutoři vykonávají pravomoc státu, musí mít také postavení obdobné postavení státu v otázce úhrad nákladů vynaložených při výkonu státní moci. Stanovisko Nejvyššího soudu není konformní s tehdy platnými předpisy, čemuž svědčí i důvodová zpráva k zákonu č. 347/2007 Sb. Úmyslem zákonodárce bylo i v rámci předešlé právní úpravy zařazovat pohledávky soudního exekutora do první rozvrhové skupiny. Zařazení nákladů exekuce do první skupiny jednoznačně vyplývá i ze vzájemné souvislosti § 87 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. a § 270 odst. 3 a § 337c odst. 1 písm. a) o. s. ř. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodná ustanovení, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.). Dovolání není přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. l o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o rozvrhu rozdělované podstaty, je dovolání ve smyslu § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v § 237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. § 238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (jež bylo k 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, Pl. ÚS 29/11, přičemž podle závěru uvedeného v nálezu téhož soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11, zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatňovaným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek – je Nejvyšší soud uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.). S ohledem k námitkám obsaženým v dovolání dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam. Dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu, že v exekuci nařízené před 1. 1. 2008 (kdy se postupuje podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2007) se pohledávka soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce uspokojí v rozvrhu rozdělované podstaty ve třetí skupině. Tento závěr odvolací soud zaujal v souladu se závazným právním názorem vyjádřeným v usnesení Nejvyššího soudu z 24. března 2011, č. j. 20 Cdo 1928/2009-120, jímž Nejvyšší soud zrušil předchozí rozhodnutí odvolacího soudu ve věci a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Důvodem zrušení rozhodnutí byla skutečnost, že odvolací soud v rozporu se závěry uvedenými v dosavadní judikatuře Nejvyššího soudu i Ústavního soudu České republiky aplikoval v souzené věci zákon č. 120/2001 Sb. již ve znění novely provedené zákonem č. 347/2007 Sb. a uspokojil pohledávku soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce v první rozvrhové skupině. Nejvyšší soud neshledal důvod odchýlit se od svého názoru vyjádřeného v mnoha svých dřívějších rozhodnutích (viz například usnesení ze dne 28. července 2010 sp. zn. 20 Cdo 3039/2008, ze dne 23. srpna 2011 sp. zn. 20 Cdo 400/2010 či ze dne 28. března 2012 sp. zn. 20 Cdo 3807/2010) a zejména také v odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, č. j. 20 Cdo 1928/2009-120 (všechna jsou uveřejněna na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz), případně v bodě XVIII. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), a to ve znění účinném do 31. prosince 2007, ze dne 15. února 2006, sp. zn. Cpjn 200/2005, uveřejněného pod č. 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Namítá-li dovolatel, že rozhodnutí odvolacího soudu není řádně odůvodněno, uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jenž je však – jak výše uvedeno – k založení přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpůsobilý. Dovolání, které není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.). O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 zákona č. 120/2001 Sb.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. září 2013 JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D. předsedkyně senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (5)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.