20 Cdo 919/2002
V PLATNOSTINejvyšší soud zamítl dovolání oprávněných proti usnesení odvolacího soudu, které zastavilo výkon rozhodnutí o pohledávce z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Soud uvedl, že dovolání není přípustné, protože napadené rozhodnutí nepadá pod žádné z ustanovení o přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu. Důvodem bylo, že usnesení odvolacího soudu nebylo rozhodnutím ve věci samé, nýbrž rozhodnutím o řízení. Soud také odmítl náhradu nákladů dovolacího řízení, protože žádné prokazatelné náklady nevznikly.
Rubrum
20 Cdo 919/2002 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kurky a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Jany Hráchové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných A/ M. B., a B/ H. P., procesních nástupkyň JUDr. B. G., proti povinné J. R., přikázáním pohledávky, pro 71.875,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 72 E 1377/2001, o dovolání oprávněných proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 21.3.2002, č.j. 15 Co 97/2002-30, takto:
Výrok
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění
: Odvolací soud potvrdil usnesení, jímž soud prvního stupně zastavil řízení o výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky proto, že nebyl zaplacen soudní poplatek. JUDr. B. G., toto usnesení napadl včasným dovoláním; po jeho podání zemřel. Usnesením ze dne 15.5.2003, č. j. 20 Cdo 919/2002-37, Nejvyšší soud podle § 107 odst. 1 o.s.ř. rozhodl, že v řízení bude na straně oprávněného pokračováno s jeho dědičkami M. B. a H. P., a se zřetelem k bodům 15., 17. a 18. části dvanácté, hlavy I, zákona č. 30/2000 Sb. dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1.1.2001 (dále jen „o.s.ř.“). Dovolání není přípustné. Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; případy přípustnosti dovolání jsou taxativně upraveny v ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř. Ustanovení § 238 a § 239 o.s.ř. jsou k založení přípustnosti dovolání nepoužitelná zcela zjevně, neboť napadené usnesení pod ta, jež jsou zde vyjmenována - jako rozhodnutí proti kterým je dovolání přípustné - podřadit nelze. Totéž platí o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ až c/, § 238a (odst. 1 písm. c/) o.s.ř., a to již proto, že usnesení odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé. Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud nemohl než podle § 243b odst. 5, věty první, § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítnout. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř.; povinné, jíž by příslušela jejich náhrada, však ve stadiu dovolacího řízení prokazatelné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 26. června 2003 JUDr. Vladimír K u r k a , v.r. předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (1)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.