Nejvyšší soud · Usnesení

20 Cdo 92/2012

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2012-02-08 · ECLI:CZ:NS:2012:20.CDO.92.2012.1

  1. NS 20 Cdo 92/2012
  2. ÚS I.ÚS 1631/12
Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze, kterým byl zamítnut návrh na nařízení exekuce, se odmítá. Dovolání ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) již není přípustné podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009.

Citované zákony (6)

Plný text

Podána ústavní stížnost. Výsledek US: odmítnuto Datum rozhodnutí US: 24.5.2012 20 Cdo 92/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Ing. J. S., zastoupeného Mgr. Helenou Kohoutovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Za Poříčskou branou 12, proti povinné E. N., pro 2.084.721,60 Kč, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 1 EXE 5114/2010, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. července 2011, č. j. 24 Co 291/2011 - 99, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.): Okresní soud v Nymburce usnesením ze dne 18. 11. 2010, č. j. 1 EXE 5114/2010 - 58, nařídil podle exekutorského zápisu se svolením k vykonatelnosti sp. zn. Ez 34/05 sepsaného soudním exekutorem Mgr. Romanem Vytejčkem dne 9. 12. 2005, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 16. 10. 2009, č. j. 7 C 44/2008 - 451, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2010, č. j. 21 Co 93/2010 - 519, exekuci na majetek povinné k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 2.084.721,60 Kč, a dále pro náklady oprávněného a náklady soudního exekutora, které budou v průběhu řízení stanoveny, a jejím provedením pověřil soudního exekutora Mgr. et Ing. Jiřího Proška, Exekutorský úřad Plzeň-město. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 7. 2011, č. j. 24 Co 291/2011 - 99, k odvolání povinné usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím a o nákladech soudního exekutora. Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání. Povinná se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto. Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony, a s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 21. července 2011, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009, a neshledal je přípustným. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Ve věcech výkonu rozhodnutí (exekuce) lze dovolání podat jen v případech uvedených v § 238a odst. 1 písm. c) až f) o. s. ř. S účinností od 1. 7. 2009 již toto ustanovení s možností podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), nepočítá [srov. § 238a odst. 1 písm. c) ve znění účinném do 30. 6. 2009]. Na tomto závěru nic nemění ani nesprávné poučení v napadeném usnesení, podle něhož je dovolání proti němu (za určitých podmínek) přípustné; takové nesprávné poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud ČR proto dovolání oprávněného podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť povinné v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 8. února 2012 JUDr. Olga Puškinová, v. r. předsedkyně senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (4)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.