20 Ncu 144/2020

Rubrum

20 Ncu 144/2020-6 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovatelkou V. M., narozenou dne XY, bytem XY, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství České republiky, t a k t o:

Výrok

Rozsudek Obvodního soudu Tuttlingen, soudu pro rodinné záležitosti, Spolková republika Německo, ze dne 26. listopadu 1990, č. j. 1 F 234/89, jímž bylo rozvedeno manželství

V. R. (nyní M.) a E. R., uzavřené dne 31. prosince 1982 před Městským národním výborem v Hlučíně, Československá socialistická republika, se uznává, pokud jde o vyslovení rozvodu manželství, na území České republiky.

Odůvodnění

Obvodní soud Tuttlingen, soud pro rodinné záležitosti, Spolková republika Německo, k návrhu manželky rozvedl posuzované manželství, zjistil-li po provedeném řízení, že manželé se vzájemně odcizili, a neshledal-li předpoklady pro obnovení jejich společného soužití. Soud dále rozhodl o rodičovské péči o nezl. AAAAA (pseudonym), narozeného dne XY tak, že jej ke shodnému návrhu obou rodičů svěřil do péče matce. Za situace, kdy vztahy mezi manžely byly trvale rozvráceny natolik, že nelze očekávat jejich obnovení, je ve výroku uvedený rozsudek cizího soudu v souladu s ustanovením § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž skutkový základ byl cizím soudem zjištěn způsobem zásadně vyhovujícím příslušným ustanovením právního řádu České republiky (§ 51 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZMPS“). K uznání předložený rozsudek nabyl podle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci a jeho uznání nebrání žádná z překážek uvedených v ustanovení § 15 ZMPS. Ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1, 2 ZMPS byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastníkem řízení a bylo též zjištěno, že navrhovatelka byla v době vydání rozhodnutí o rozvodu občanem České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 52 ZMPS. Protože pravomocné cizí rozhodnutí, jehož uznání se navrhovatelka domáhá, koresponduje podmínkám, které pro uznání cizích rozhodnutí ve věcech manželských stanoví zákon, Nejvyšší soud návrhu vyhověl, a to ve shodě s návrhem Nejvyššího státního zastupitelství ČR při vstupu do tohoto řízení. Náklady řízení platí navrhovatelka (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).

Poučení

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Tento rozsudek nabývá právní moci doručením. V Brně dne 20. 1. 2021 JUDr. Aleš Zezula předseda senátu