20 Ncu 64/2020
V PLATNOSTINejvyšší soud rozhodl, že uznává rozhodnutí 1. soudu pro rodinné záležitosti v Düzce, Turecká republika, ze dne 23. 6. 2015, jímž bylo rozvedeno manželství Ö. T. Y. a A. Y., na území České republiky, pokud jde o vyslovení rozvodu manželství. Soud shledal, že cizí rozhodnutí splňuje podmínky pro uznání ve věcech manželských podle českého práva.
Citované zákony (3)
Rubrum
20 Ncu 64/2020-9 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., o návrhu na uznání cizího rozhodnutí podaném navrhovatelkou A. Y., narozenou dne XY, bytem XY, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, t a k t o:
Výrok
Rozhodnutí 1. soudu pro rodinné záležitosti v Düzce, Turecká republika (1. Aile Mahkemesi, Düzce, T.C.), ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 2015/331 (353), jímž bylo rozvedeno manželství Ö. T. Y. a A. Y., rozené K., uzavřené dne 17. 12. 2007 před příslušným oddávajícím orgánem města Istanbul, Turecká republika, zapsané i v knize manželství matričního úřadu Úřadu městské části města Brna, Brno-střed, okres Brno-město, ve svazku ZM/V/22, roč. 2008, str. 4, poř. č. 166, se uznává, pokud jde o vyslovení rozvodu manželství, na území České republiky.
Odůvodnění
První (1.) soud pro rodinné záležitosti v Düzce (Turecká republika), k návrhu manžela rozvedl posuzované manželství, zjistil-li po provedeném řízení, že manželé se vzájemně odcizili, a neshledal-li předpoklady pro obnovení jejich společného soužití. Z manželství dne 29. 10. 2012 narozený syn AAAAA (pseudonym) byl svěřen do péče otce, který „se vzdal nároku na výživné“. Za situace, kdy vztahy mezi manžely byly trvale rozvráceny natolik, že nelze očekávat jejich obnovení, je ve výroku uvedené rozhodnutí cizího soudu v souladu s ustanovením § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž skutkový základ byl cizím soudem zjištěn způsobem zásadně vyhovujícím příslušným ustanovením právního řádu České republiky (§ 51 odst. 3 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ZMPS“). K uznání předložené rozhodnutí nabylo dle potvrzení příslušného cizího orgánu právní moci a jeho uznání nebrání žádná z překážek uvedených v ustanovení § 15 ZMPS. Ve smyslu ustanovení § 51 odst. 1, 2 ZMPS byl návrh na uznání cizího rozhodnutí podán účastnicí řízení a bylo též zjištěno, že navrhovatelka byla v době vydání rozhodnutí o rozvodu občankou České republiky. V dané věci nejde ani o případ, jaký má na zřeteli ustanovení § 52 ZMPS. Protože pravomocné cizí rozhodnutí, jehož uznání se navrhovatelka domáhá, vyhovuje podmínkám, které pro uznání cizích rozhodnutí ve věcech manželských stanoví zákon, Nejvyšší soud návrhu vyhověl, a to ve shodě s návrhem Nejvyššího státního zastupitelství při vstupu do tohoto řízení. Náklady řízení platí navrhovatelka (§ 140 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný. Tento rozsudek nabývá právní moci doručením. V Brně dne 29. 7. 2020 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.