20 Nd 370/2026
V PLATNOSTIVe sporu o určení místní příslušnosti exekučního soudu Nejvyšší soud rozhodl, že věc projedná Obvodní soud pro Prahu 4, u něhož bylo řízení zahájeno. Soud se opřel o § 11 odst. 3 o. s. ř., neboť povinný nemá v České republice bydliště ani se zde nezdržuje. Exekuční soud podle dřívějšího judikátu před nařízením exekuce nezjišťuje existenci majetku povinného, proto nebylo možné místní příslušnost určit jinak. Nejvyšší soud přihlédl k zásadě hospodárnosti a určil soud, u něhož bylo řízení zahájeno.
Rubrum
20 Nd 370/2026-21 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné AAAAA (pseudonym), zastoupené zákonnou zástupkyní V. B. G., proti povinnému M. T., pro 14 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 EXE 1491/2026, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Výrok
Věc, vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 EXE 1491/2026, projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 4.
Odůvodnění
Oprávněná podala k soudní exekutorce JUDr. Marcele Dvořáčkové, Exekutorský úřad Hradec Králové, dva exekuční návrhy. První návrh k vymožení pohledávky ve výši 28 786,13 Kč s příslušenstvím podle seznamu přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 60 INS 1043/2023 a druhý návrh k vymožení přednostní pohledávky nezletilé AAAAA ve výši 14 000 Kč podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. března 2023, č. j. 63 Nc 2513/2023-73. V exekučním návrhu oprávněná uvedla adresu povinného: XY. Soudní exekutorka požádala o pověření a nařízení exekuce k vymožení povinnosti 14 000 Kč s příslušenstvím Obvodní soud pro Prahu 4. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 27. května 2026, č. j. 67 EXE 1491/2026 -12, vyslovil svou místní nepříslušnost ve věci s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc předložena Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Rozhodnutí soud odůvodnil tím, že lustrací povinného v ISZR/AISC zjistil, že povinný je občanem XY republiky, přičemž jeho poslední pobyt na území České republiky je evidován k datu 23. června 2023 na adrese: XY, kde se nachází sídlo Ministerstva vnitra, Oddělení pobytu cizinců Praha II. Podle § 45 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „e. ř.“), je věcně příslušným exekučním soudem v prvním stupni okresní soud. Podle ustanovení § 45 odst. 2 e. ř. je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný bydliště, je-li fyzickou osobou, a nemá-li bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje. Nemá-li povinný bydliště v České republice ani se v ní nezdržuje, je příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek. S ohledem na ustanovení § 52 odst. 1 e. ř. se při určení, který soud je místně příslušným exekučním soudem v řízení podle tohoto předpisu, použijí ustanovení občanského soudního řádu, neboť exekuční řád jiné ustanovení o určení místní příslušnosti v takových případech neobsahuje. Z ustanovení § 252 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), vyplývá, že nemá- li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu má povinný majetek. Podle ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 12. září 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2013, přijal závěr, že exekuční soud před nařízením exekuce nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení – zjistit majetek dlužníka (povinného) a uspokojit z něj navrhovatele (věřitele). Není tedy na místě, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a na jakém místě v České republice má povinný majetek. Nejvyšší soud proto po předložení věci Obvodním soudem pro Prahu 4 podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. určil, přihlížeje k zásadě hospodárnosti, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 4, u něhož bylo řízení zahájeno.
Poučení
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 4. 8. 2026 JUDr. Zbyněk Poledna předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (2)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.