20 Nd 371/2026
V PLATNOSTIRubrum
20 Nd 371/2026-40 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny ve věci projednání pozůstalosti po P. Š., zemřelé 27. května 2026, naposledy bytem v Praze 4 – Lhotce, Čimelická 962/11, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 1464/2026, o přikázání věci z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Výrok
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 1464/2026 se nepřikazuje Okresnímu soudu v Kroměříži.
Odůvodnění
1/ Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 1. 6. 2026, č. j. 34 D 1464/2026-3, zahájil řízení ve shora uvedené věci a provedením úkonů v řízení o pozůstalosti po zůstavitelce pověřil JUDr. Petru Habartovou, notářku v Praze (dále jen „soudní komisař“). Podáním doručeným soudnímu komisaři dne 24. 6. 2026 navrhli sourozenci zůstavitelky K. T., A. U., M. T., a F. Š., přikázání věci Okresnímu soudu v Kroměříži z důvodu vhodnosti. Návrh odůvodnili svým vysokým věkem a tím, že všichni bydlí na Moravě. 2/ Z obsahu spisu se podává, že soudní komisař zjistil poslední trvalý pobyt zůstavitelky na adrese XY, přičemž v evidenci právních jednání pro případ smrti není žádné jednání zůstavitelky pro případ smrti zaznamenáno a v katastru nemovitostí není pro zůstavitelku vloženo žádné vlastnické právo. 3/ Vzhledem k tomu, že zůstavitelka zemřela dne 27. 5. 2026, je třeba v řízení o pozůstalosti postupovat podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), za subsidiárního použití zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 4/ Podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. 5/ Podle ustanovení § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. 6/ Podle § 99 z. ř. s. právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána z důvodu vhodnosti, a k důvodu vhodnosti, pro který by věc měla být přikázána jinému soudu, mají účastníci uvedení v § 110, jejichž účast na řízení vyšla najevo již v době, kdy byl podán návrh na přikázání věci jinému soudu. 7/ Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat [v daném případě výlučná místní příslušnost stanovená ustanovením § 98 odst. 1 písm. a) z. ř. s.], je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001 ve věci sp. zn. I. ÚS 144/2000). 8/ Delegace vhodná je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, a proto k ní lze přistoupit pouze v těch ojedinělých případech, v nichž by projednání věci jiným než místně příslušným soudem znamenalo z komplexního pohledu hospodárnější, rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější posouzení věci. 9/ V posuzované věci důvody pro postup podle ustanovení § 12 odst. 2 o. s. ř. nebyly shledány opodstatněnými. Skutečnost, že sourozenci zůstavitelky coby předpokládaní dědicové mají bydliště na Moravě, jsou vyššího věku a delegaci z důvodu vhodnosti sami navrhli, nemůže bez dalšího být sama o sobě důvodem pro přikázání věci z důvodu vhodnosti. Obecně totiž platí, že situace, kdy některý účastník nebo svědek musí překonat mezi místem současného bydliště a sídlem věcně a místně příslušného soudu větší vzdálenost či kdy je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s různými organizačními, finančními, zdravotními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013). 10/ Nelze rovněž přehlédnout, že se projednání pozůstalosti po zůstavitelce nachází ve fázi neprovedeného předběžného šetření, jehož předmětem teprve bude zejména opatření údajů pro přesné zjištění okruhu dědiců, jiných účastníků řízení a dalších osob, o jejichž práva a povinnosti v řízení jde, a stavu zůstavitelčina jmění. Okruh dědiců či jiných účastníků řízení ani rozsah pozůstalosti tak nebyl doposud dostatečně zjištěn. 11/ Za uvedeného stavu nelze dovozovat, že by přikázáním věci Okresnímu soudu v Kroměříži toliko z důvodu, že v jeho obvodu bydlí většina (byť věkem seniorních) sourozenců, bylo dosaženo hospodárnějšího, rychlejšího či důkladnějšího projednání věci. Nejvyšší soud současně vzal rovněž v úvahu, že výlučná místní příslušnost podle ustanovení § 98 odst. 1 písm. a) z. ř. s. je zákonem preferována a že navrhovatelé mohou být (bude-li to potřebné) vyslechnuti prostřednictvím dožádaného soudu v obvodu jejich bydliště, případně lze využít i jiný postup plynoucí z ustanovení § 122 odst. 2 o. s. ř. 12/ S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud neshledal splnění podmínek pro delegaci vhodnou podle § 12 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl, že věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 1464/2026 se Okresnímu soudu v Kroměříži nepřikazuje.
Poučení
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 18. 8. 2026 JUDr. Aleš Zezula předseda senátu
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (3)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.