Nejvyšší soud · Usnesení

21 Cdo 105/2014

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2014-03-04 · ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.105.2014.1

Strojový souhrn generováno LLM

Nejvyšší soud rozhodl, že dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci není přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Dovolání bylo odmítnuto, protože žalovaný zpochybňoval skutkový závěr, což není přípustný dovolací důvod.

Citované zákony (3)

Plný text

21 Cdo 105/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Ljubomíra Drápala v právní věci žalobce A. M., zastoupeného Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem v Praze 4 – Braníku, Pod Křížkem č. 428/4, proti žalovanému Městu Nový Bor se sídlem městského úřadu v Novém Boru, náměstí Míru č. 1, IČO 00260771, zastoupenému JUDr. Jiřím Cehákem, advokátem se sídlem v Novém Boru, náměstí Míru č. 1, o 248.000,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 7 C 50/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. července 2013 č. j. 30 Co 560/2012-201 opravenému usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. září 2013 č. j. 30 Co 560/2012-206, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 30. 7. 2013 č. j. 30 Co 560/2012-201 opravenému usnesením ze dne 20. 9. 2013 č. j. 30 Co 560/2012-206 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2013 sp. zn. 21 Cdo 832/2012 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014 sp. zn. 21 Cdo 1752/2013 a v nich vyjádřený právní názor, že zaměstnavatel může přistoupit ke snížení nebo odnětí osobního příplatku přiznaného zaměstnanci jen tehdy, došlo-li v okolnostech (předpokladech a podmínkách) uvedených v ustanovení § 131 odst. 1 a odst. 2 zákoníku práce, za nichž byl osobní příplatek zaměstnanci přiznán, k takové změně, která odůvodňuje jeho další poskytování v menším rozsahu nebo která vyžaduje jeho odnětí] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Zpochybňuje-li žalovaný skutkový závěr odvolacího soudu, že žalobce nepozbyl kvalitu vynikajícího, všeobecně uznávaného odborníka, pro kterou mu byl přiznán osobní příplatek, uplatnil tím jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 4. března 2014 JUDr. Jiří Doležílek předseda senátu

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (3)

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.