21 Cdo 12/2004

Rubrum

21 Cdo 12/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. S., zastoupeného advokátem, proti žalovanému T. s. m. L., a.s., zastoupenému advokátem, o 518.064,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 7 C 36/93, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. května 2003, č.j. 36 Co 28/2003-221, takto:

Výrok

I. Dovolání žalobce se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 13. 5. 2003, č.j. 36 Co 28/2003-221, kterým byl (protože shodně vymezil obsah posuzovaného právního vztahu účastníků – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 931/97, uveřejněný pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003) potvrzen rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 24. 1. 2002, č.j. 7 C 36/93-198, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. (závazným právním názorem nemohou být pokyny k doplnění řízení – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1912/2001, uveřejněný pod č. 52 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999). Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o.s.ř.). Odvolací soud totiž posoudil dovolatelem uvedenou právní otázku – zda nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity nebo částečné invalidity je časově omezen do dne přiznání starobního důchodu - konformně s ustálenou judikaturou soudů (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 9. 1995, sp. zn. 6 Cdo 127/94, uveřejněný pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1996, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 12. 2002, sp. zn. 21 Cdo 1185/2002, uveřejněný pod č. 64 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003) a dovolací soud neshledává důvod se od tohoto právního názoru odchýlit. Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto dovolání žalobce – aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce, který z procesního hlediska zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. května 2004 JUDr. Mojmír Putna,v.r. předseda senátu