21 Cdo 1316/2026

Rubrum

21 Cdo 1316/2026-751 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněné A.O.P. s. r. o. se sídlem v Přerově, Denisova č. 2916/9, IČO 60749385, zastoupené Mgr. Janem Drozdem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Potoky č. 552/0, proti povinné S. M., zastoupené Mgr. Miroslavem Čočkem, advokátem se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati č. 3890, pro 1 898 908,22 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 22 EXE 1443/2014, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 6. ledna 2026, č. j. 60 Co 298/2025-727, takto:

Výrok

I. Dovolání povinné se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění

1. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 6. 1. 2026, č. j. 60 Co 298/2025-727, výrokem I zamítl návrh vydražitele ze dne 12. 11. 2025 na vstup do odvolacího řízení jako vedlejšího účastníka na straně oprávněné a výrokem II změnil usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 15. 10. 2025, č. j. 22 EXE 1443/2014-689, tak, že se řízení o návrhu povinné ze dne 12. 5. 2025 na zastavení exekuce nařízené pověřením soudního exekutora vydaným Okresním soudem ve Zlíně ze dne 21. 5. 2014, č. j. 22 EXE 1443/2014-15, zastavuje. Odvolací soud uzavřel, že v této fázi řízení není vůbec přípustný návrh na zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce), a nelze proto věcně rozhodnout o takovém návrhu pro neexistenci procesní podmínky. Tento závěr odůvodnil tím, že zákonná úprava rozděluje průběh výkonu rozhodnutí (exekuce) do několika samostatných fází a že dle § 337h odst. 3 věty první občanského soudního řádu po vydání usnesení o příklepu nebo usnesení o předražku nelze zastavit výkon rozhodnutí. V posuzované věci soudní exekutor udělil vydražiteli výrokem I usnesení ze dne 11. 12. 2024, č. j. 134 EX 07900/14-656, příklep k tam specifikované bytové jednotce, toto usnesení bylo potvrzeno odvolacím soudem, vydražitel dne 30. 4. 2025 zaplatil nejvyšší podání, a stal se tak vlastníkem předmětné nemovitosti, čemuž odpovídá zápis v katastru nemovitostí. Jestliže teprve následně (před vydáním rozvrhového usnesení) podala povinná návrh na zastavení exekuce, je takový návrh v aktuální fázi exekučního řízení procesně nepřípustný.

2. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání v celém rozsahu, v němž pouze uvedla, že odvolací soud se dopustil nesprávného právního posouzení „v rozporu s principy právního státu“ a že „přípustnost dovolání spatřuje ve vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“, přičemž podrobné odůvodnění zašle ve lhůtě 5 pracovních dnů od podání dovolání.

3. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) dospěl při projednání věci k závěru, že dovolání povinné trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.1.

2. Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.

3. Podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto. Nebyl-li nedostatek podmínky uvedené v § 241 ani ve lhůtě určené ke splnění této podmínky odstraněn, předseda senátu soudu prvního stupně dovolací řízení zastaví.

4. Podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.

5. Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným (neúplným) podáním. Dovolatel tuto vadu dovolání může odstranit a své dovolání doplnit o uvedení dovolacích důvodů jen do uplynutí dovolací lhůty, tj. do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno napadené rozhodnutí odvolacího soudu. V případě, že dovolání podal dovolatel, u něhož platí povinné zastoupení (tj. nemá-li sám nebo osoba, která za něj jedná, právnické vzdělání – srov. § 241 o. s. ř.) a který z tohoto důvodu byl ve smyslu ustanovení § 104 odst. 2 o. s. ř. soudem řádně vyzván (srov. § 241b odst. 2 o. s. ř.) k odstranění uvedeného nedostatku podmínky řízení, prodlužuje se běh této lhůty až do dne, kterým uplyne lhůta, která mu byla určena k odstranění nedostatku povinného zastoupení. Marným uplynutím lhůty podle ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. se původně odstranitelná vada (neúplnost) dovolání, spočívající v tom, že v dovolání nebyl uveden dovolací důvod, stává neodstranitelnou. Znamená to mimo jiné, že po uplynutí této lhůty není možné dovolatele postupem podle ustanovení § 241b odst. 1, § 209 a § 43 o. s. ř. vyzvat k doplnění dovolání o uvedení dovolacího důvodu a že dovolací soud k případnému opožděnému doplnění dovolání o tuto náležitost nemůže přihlížet. Protože v dovolacím řízení, v němž nebyl vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní, nelze pokračovat, musí být dovolání, které neobsahuje dovolací důvod a které o tuto náležitost nebylo do uplynutí lhůty uvedené v ustanovení § 241b odst. 3 o. s. ř. doplněno, podle ustanovení § 243c odst.1 a § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod č. 21/2004 Sb. rozh. obč.).

6. Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod se odchýlit ani v projednávané věci, jež se od v předchozím odstavci citovaného rozhodnutí liší (co do právní úpravy dovolacího řízení, z níž vychází, po změnách občanského soudního řádu, k nimž došlo s účinností od 1. ledna 2013) jen potud, že ustanovení § 241b odst. 3 věty první o. s. ř. zahrnuje mezi vady, které činí dovolání nezpůsobilým věcného projednání, též nevymezení přípustnosti dovolání, dále tím, že ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. ozřejmuje, že důvod dovolání (jímž je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. pouze to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci) se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení, jakož i tím, že odmítnutí takového (vadného) dovolání se opírá o ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. (a nikoli o ustanovení § 43 odst. 2 o. s. ř.); srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2020, sen. zn. 29 NSČR 56/2020.1.

2. V posuzovaném případě povinná ve včasném dovolání proti usnesení odvolacího soudu nevylíčila okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost napadeného usnesení odvolacího soudu a které by mohly naplnit dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. V dovolání je uvedeno, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jen tehdy, jestliže dovolatel popíše (konkretizuje) okolnosti, z nichž usuzuje, že dovolací důvod je dán, jestliže vylíčí okolnosti, v nichž spatřuje nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a které tak naplňují dovolací důvod taxativně uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. Chybí-li v dovolání vylíčení okolností, v nichž dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu, není v takovém případě (vzhledem k vázanosti dovolacího soudu uplatněným dovolacím důvodem) vymezen obsah přezkumné činnosti dovolacího soudu po stránce kvalitativní a napadené rozhodnutí odvolacího soudu tak není možné z hlediska jeho správnosti přezkoumat (srov. § 242 odst. 3 větu první o. s. ř.).

3. Z obsahu spisu vyplývá, že povinné (její obecné zmocněnkyni) bylo usnesení odvolacího soudu doručeno dne 21. 1. 2026, že povinná podala dovolání proti usnesení odvolacího soudu dne 23. 3. 2026 včas a že již při podání dovolání byla splněna podmínka dovolacího řízení uvedená v ustanovení § 241 o. s. ř., neboť povinná byla při podání dovolání zastoupena advokátem Mgr. Miroslavem Čočkem. Dovolání však neobsahuje údaje o tom, z jakých důvodů usnesení odvolacího soudu napadá; dovolatelka pouze „vytýká nesprávné právní posouzení“, uvádí, že „přípustnost dovolání spatřuje ve vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe“, a že „podrobné odůvodnění zašle dovolatelka ve lhůtě pěti pracovních dnů od podání tohoto dovolání“. Dovolatelka však mohla dovolání o tuto náležitost účinně doplnit jen po dobu trvání lhůty k dovolání, tedy do dne 23. 3. 2026 (srov. § 57 odst. 2 o. s. ř.). Tuto lhůtu nejde prodloužit, neboť jde o lhůtu stanovenou zákonem, která nemůže být (účinně) – na rozdíl od tzv. soudcovských lhůt – prodloužena rozhodnutím soudu. Doplnila-li dovolatelka dovolání teprve podáním ze dne 30. 3. 2026, učinila tak opožděně a dovolací soud k takovému podání nemohl přihlédnout (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.). Povinná tím dovolacímu soudu, který je – jak již výše uvedeno – vázán uplatněnými dovolacími důvody, zabránila, aby mohl napadené usnesení odvolacího soudu přezkoumat po stránce kvalitativní (z hlediska jeho správnosti).

4. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

5. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 8. 6. 2026 JUDr. Marek Cigánek předseda senátu